Náboženské předsudky nebo náboženská nesnášenlivost je nesnášenlivost k náboženskému přesvědčení nebo praktikám někoho jiného.
Pouhé konstatování náboženské skupiny, že její vlastní víra a praktiky jsou správné a jakákoli opačná víra nesprávná, samo o sobě netoleranci (tj. ideologickou netoleranci) nepředstavuje. V historii existuje mnoho případů, kdy zavedená náboženství tolerují jiné praktiky. Náboženské předsudky jsou spíše takové, kdy skupina (např. společnost, náboženská skupina, nenáboženská skupina) výslovně odmítá tolerovat praktiky, osoby nebo přesvědčení z náboženských důvodů (tj. netoleranci v praxi).
Současný postoj a praxe
Řada zemí na celém světě obsahuje ve svých ústavách ustanovení, která výslovně zakazují, aby se stát podílel na některých projevech náboženské nesnášenlivosti nebo upřednostňování v rámci svých vlastních hranic. Příklady zahrnují První dodatek ústavy Spojených států, článek 4 Základního zákona Německa, článek 44.2.1 ústavy Irské republiky, článek 40 estonské ústavy, článek 24 turecké ústavy a článek 36 ústavy Čínské lidové republiky. Mnoho jiných států, i když neobsahuje ústavní ustanovení přímo související s náboženstvím, přesto obsahuje ustanovení zakazující diskriminaci z náboženských důvodů (viz například článek 1 francouzské ústavy, článek 15 kanadské Listiny práv a svobod a článek 40 egyptské ústavy). Je třeba poznamenat, že tato ústavní ustanovení nutně nezaručují, že všechny složky státu zůstanou za všech okolností prosty náboženské nesnášenlivosti a praxe se může v jednotlivých zemích značně lišit.
Jiné země zatím mohou povolit náboženskou preferenci, například zavedením jednoho nebo více státních náboženství, ale ne kvůli náboženské nesnášenlivosti. Finsko má například Evangelickou luteránskou církev Finska a Finskou pravoslavnou církev jako svá oficiální státní náboženství, ale přesto podporuje právo na svobodné vyjádření náboženství v článku 11 své ústavy.
Některé země zachovávají zákony o rouhání, zakazující hanobení náboženského přesvědčení, které jsou někdy považovány za způsob schvalování náboženské nesnášenlivosti. Zatímco některé země zachovávají zákony zakazující všechny formy rouhání (například Německo, kde byl v roce 2006 Manfred van H. odsouzen za rouhání proti islámu), spojitost mezi nesnášenlivostí a zákony o rouhání je nejúžeji spojena, pokud se zákony vztahují pouze na jedno náboženství. V Pákistánu se rouhání namířené proti zásadám Koránu nebo proroku Mohamedovi trestá buď doživotním vězením, nebo smrtí. Odpadlictví, odmítnutí starého náboženství, je také kriminalizováno v řadě zemí, zejména v Afghánistánu, kde Abdul Rahman jako první čelil trestu smrti za konverzi ke křesťanství.
Organizace spojených národů podporuje právo na svobodné vyjádření náboženského přesvědčení v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv, zatímco článek 2 zakazuje diskriminaci na základě náboženského vyznání. Článek 18 také umožňuje svobodu změnit náboženství. Deklarace není právně závazná, nicméně Spojené státy se v roce 1998 rozhodly schválit Mezinárodní zákon o náboženské svobodě, čímž vytvořily Komisi pro mezinárodní náboženskou svobodu a pověřily vládu Spojených států, aby podnikla kroky proti jakékoli zemi, která bude shledána, že porušuje náboženské svobody uvedené ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Evropská úmluva o lidských právech, která je právně závazná pro všechny státy Evropské unie (po přijetí Zákona o lidských právech 1998 ve Spojeném království), činí omezení práv jednotlivce praktikovat nebo změnit své náboženství nezákonným v článku 9 a diskriminaci na základě náboženského vyznání nezákonnou v článku 14.
Ve své výroční zprávě o mezinárodní náboženské svobodě z roku 2000 americké ministerstvo zahraničí citovalo Čínu, Myanmar, Írán, Irák a Súdán za perzekuci lidí pro jejich náboženskou víru a praktiky. Zpráva, která pokrývá červenec 1999 až červen 2000, podrobně popisuje politiku Spojených států vůči zemím, kde je náboženská svoboda porušována podle názoru amerického ministerstva zahraničí. Skupina hájící svobodu Freedom House vypracovala v roce 2000 zprávu s názvem „Náboženská svoboda ve světě“, která seřadila země podle jejich náboženské svobody. Země, které obdržely skóre 7, což znamená ty, kde byla náboženská svoboda respektována nejméně, byly Turkmenistán, Írán, Saúdská Arábie, Súdán, Myanmar a Severní Korea. Čína dostala skóre 6 celkově, nicméně Tibet byl uveden samostatně v kategorii 7. Těmi zeměmi, které obdržely skóre 1, což znamená nejvyšší úroveň náboženské svobody, byly Estonsko, Finsko, Irsko, Nizozemsko, Norsko a Spojené státy.
V rámci těch zemí, které otevřeně obhajují náboženskou toleranci, přetrvávají debaty o mezích tolerance. Někteří jednotlivci a náboženské skupiny si například zachovávají víru nebo praktiky, které zahrnují činy odporující zavedeným zákonům, jako je užívání konopí členy hnutí Rastafari, náboženské používání orlího peří nepůvodními Američany (v rozporu se zákonem o orlím peří, 50 CFR 22) nebo praktikování polygamie mezi Mormony v 19. století. Přesná definice „náboženství“ a toho, na které skupiny se vztahuje, může také vyvolat kontroverze, například případ scientologů, kteří mají všechna práva náboženské svobody, ale stěžují si, že nejvyšší soud rozhodl neudělit status neziskové organizace v několika státech. Pokusy o přijetí zákonů proti projevům náboženské nesnášenlivosti mezi občany často narážejí na otázky týkající se svobody slova; zatímco ve Francii mohou být usvědčeni z podněcování k náboženské nenávisti, hrozí jim maximálně 18 měsíců vězení. Pokus o přijetí podobného zákona labouristickou vládou Tonyho Blaira ve Spojeném království musel být v dubnu 2006 zrušen po kritice, že omezuje svobodu slova. V australské Victorii zákon o rasové a náboženské toleranci z roku 2001 činí nezákonné „jednání, které podněcuje k nenávisti vůči této jiné osobě nebo třídě osob, k vážnému pohrdání, nebo k odporu či těžkému zesměšňování této jiné osoby nebo třídy osob“ na základě náboženského přesvědčení.
V roce 2008 Gallupův průzkum uváděl, že 34% Američanů uvedlo, že nemají žádné předsudky vůči muslimům, a 74% Američanů uvedlo, že nemají žádné předsudky vůči Židům.