V reklamě a veřejné komunikaci platí zákon o přednosti v přesvědčování, jak jej v roce 1925 postuloval Frederick Hansen Lund, že strana problému prezentovaná jako první bude mít větší účinnost než strana prezentovaná následně. Lund dal vysokoškolským studentům dokument na podporu jedné strany kontroverzního problému a pak předložil druhý, který zaujal opačný postoj. Zjistil, že dokument čtený jako první má větší vliv, bez ohledu na to, jaký postoj vyjadřuje. Tento empirický důkaz byl obecně přijímán až do roku 1950, kdy Cromwell publikoval zjištění o recency efektu v přesvědčivých argumentech, které byly považovány za statisticky spolehlivé.