Společné opatrovnictví je soudní příkaz, kterým je dítě svěřeno do péče oběma stranám. Ve společné péči jsou oba rodiče opatrovníky a ani jeden z nich není rodičem nevlastním, jinak řečeno, dítě má dva opatrovníky. Ve Spojených státech mnoho států uznává dvě formy společného opatrovnictví, které zahrnují společné fyzické opatrovnictví (nazývané také „sdílené opatrovnictví“ nebo „sdílené umístění“) a společné zákonné opatrovnictví. Ve společné fyzické péči je vlastní ubytování a péče o dítě sdílena podle soudem nařízeného rozvrhu opatrovnictví. Ve společné zákonné péči mají oba rodiče společnou možnost přístupu k záznamům o svých dětech, například k záznamům o vzdělání, zdravotním záznamům a dalším záznamům.
V Anglii před 19. stoletím považovalo zvykové právo děti za majetek svého otce. Hospodářské a sociální změny, které nastaly v průběhu devatenáctého století, však vedly k posunu v představách o dynamice rodiny. Industrializace oddělovala domov a pracoviště a držela otce od dětí, aby si vydělali na mzdu a zabezpečili rodinu. Naopak od matek se očekávalo, že zůstanou v domově a budou se starat o domácnost a děti. Důležité společenské změny, jako je volební právo žen a teorie o vývoji dítěte, umožňovaly představy o důležitosti mateřské péče.
Došlo k zásadnímu posunu, který upřednostňuje společné opatrovnictví v soudním systému Spojených států, který začal v polovině 80. let. Tato změna posunula důraz z potřeby dítěte mít vazbu na jednoho „psychologického“ rodiče na potřebu mít trvalý vztah mezi oběma rodiči.
Společné zákonné opatrovnictví původně znamenalo společné opatrovnictví. V tomto ujednání o společné zákonné opatrovnictví nesli rodiče dítěte společnou odpovědnost za projednávání otázek souvisejících s výchovou dítěte. V těchto ujednáních o společné zákonné opatrovnictví bylo jednomu z rodičů svěřeno do fyzické péče, čímž byli určeni jako primární rodič, nebo bylo jednomu z rodičů umožněno určit primární bydliště dětí. Ačkoli to znamenalo, že oba rodiče měli s dětmi „významné období“, nijak to tento faktor nezajistilo, což znamenalo, že rodič bez primární opatrovnictví dítěte mohl mít nakonec jen malou možnost vidět své děti.
Stále častěji je však společná fyzická péče v mnoha státech USA používána s předpokladem rovnoprávného sdíleného rodičovství, nicméně ve většině států je stále vnímána jako vytváření nutnosti poskytnout každému z rodičů „významné období“ fyzické péče, aby byl zajištěn „častý a trvalý kontakt“ dětí s oběma rodiči.
Mnoho amerických států uznává dvě formy společné péče, které zahrnují společnou fyzickou péči a společnou právní péči. Společná péče má jako teorie mnoho různých významů napříč Spojenými státy, což zahrnuje různé domněnky. Jednou z možností tohoto významu je, že existuje výhradní zákonná péče o děti s jedním z rodičů, ale existuje rozdělení času, ve kterém dítě tráví čas s oběma rodiči se společným bydlištěm pro děti. Alternativně by děti mohly primárně bydlet pouze s jedním z rodičů, ale mít pravomoc nad rozhodováním být sdíleny mezi rodiči, což umožňuje rodiči, který nemá dítě bydlící s ním mít pravomoc nad dětmi, ale malá šance na silný vztah.
Společné fyzické opatrovnictví a společné zákonné opatrovnictví jsou různými aspekty společného opatrovnictví a rozhodnutí je často činěno odděleně u rozvodových soudů mnoha států USA. Proto je možné, aby jeden z rodičů měl fyzickou opatrovnictví při sdílení zákonné opatrovnictví, nebo naopak, je možné, aby jeden z rodičů měl zákonnou opatrovnictví při sdílení fyzické opatrovnictví. V některých státech se toto označuje jako opatrovnický rodič a rodič bez opatrovnictví.
Také tam, kde existuje společná fyzická péče, nemají pojmy jako „rodič v primární péči“ a „rodič v primární péči“ jiný právní význam než pro určení daňového statusu a oba rodiče jsou stále rodiči v péči.
Po rozvodu soudce rozhodne o dalších krocích pro všechny zúčastněné děti, když se jedná o společné zákonné opatrovnictví. U dvou rodičů je typické, že jeden rodič má dítě ve fyzické péči a druhý rodič má nějaká práva na navštěvování. Společné zákonné opatrovnictví může být přiznáno buď oběma rodičům, nebo jen jednomu z rodičů, podle situace a rozsudků. Společné zákonné opatrovnictví zahrnuje to, že rodiče činí pro své děti obtížná rozhodnutí. Rodiče rozhodují o tom, jak budou vychovávat své děti ve věcech školní docházky, duchovnosti, společenských událostí, sportovního náboženství, zdravotních problémů a dalších běžných rozhodnutí. Ve společné zákonné péči mají oba rodiče společnou možnost mít přístup k záznamům o svých dětech, jako jsou záznamy o vzdělání, zdravotní záznamy a další záznamy. Oba rodiče mají stejné rozhodovací postavení, pokud se jedná o blaho a bezpečnost dětí. To zpravidla znamená, že oba rodiče musí být zapojeni do důležitých právních záležitostí týkajících se dětí, ale „každodenní“ záležitosti a záležitosti jsou přenechány rodiči, který má děti ve fyzické péči.
Výhody a kritika společné právní péče
Tato forma opatrovnictví má určité výhody. Jedním z hlavních přínosů společné zákonné péče je, že rodiče jsou si právně rovni, což znamená, že oba rodiče ovlivňují důležitá rozhodnutí ve výchově dítěte, což vede k menší nevraživosti a negativitě mezi rodiči, spolu s podporou obou rodičů, aby byli proaktivní ve výchově dítěte. Druhým přínosem společné zákonné péče je, že rodiče vykazují pocit pohody s vědomím, že spolupracují při rozhodování na základě potřeb jejich dítěte/dětí. Tato forma společné péče umožňuje rodičům soustředit se výhradně na děti s důrazem na zdraví a pohodu dítěte/dětí. Tím má potenciál zvrátit některé emocionální dopady na děti v dlouhodobém horizontu. Další výhodou společné zákonné péče je, že podporuje prostředí, v němž mají rodiče dítěte určitou formu komunikačního prostředku, v němž může otevřený dialog vést k zajištění bezpečného, pečujícího prostředí pro dítě.
Když se rodiče rozvedou a děti jsou v obraze, vznikne během složitého procesu určování opatrovnictví mnoho problémů. Pokud například dojde k hádce ohledně společné zákonné péče, proces získání zákonné péče bude trvat déle, než se předpokládalo, a v konečném důsledku ovlivní vztah rodičů a dětí. Může také podpořit špatná rozhodnutí a poškodí vazby, což zase často přeroste ve konflikt o výhradní zákonnou péči. Další kritikou společného zákonného opatrovnictví je to, že se často stává, že se jeden z rodičů pokouší kontrolovat většinu rozhodnutí v životě dítěte (bez ohledu na to, co uvádí vyhláška o společné zákonné péči), což obecně vede ke konfliktu. Navíc v případě společného zákonného opatrovnictví, pokud spolu rodiče dětí nevycházejí, má tato situace potenciál způsobit, že se rodiče začnou hádat a hádat se o každé rozhodnutí, které je třeba učinit ohledně jejich dětí, což může být extrémně stresující nejen pro zúčastněné děti, ale i pro rodiče.
Ve společné fyzické péči, která je také známá jako společná fyzická péče, je skutečné ubytování a péče o dítě sdílena podle soudem nařízeného rozvrhu péče (také známého jako „plán rodičovství“ nebo „rozvrh rodičovství“). V mnoha případech se již termín návštěva za těchto okolností nepoužívá, ale je vyhrazen příkazům výhradní péče. V některých státech zakládá společná fyzická péče předpoklad rovného společného rodičovství, nicméně ve většině států zakládá společná fyzická péče povinnost poskytnout každému z rodičů „významné doby“ fyzické péče, aby bylo zajištěno dítě „častého a trvalého kontaktu“ s oběma rodiči. Například státy jako Alabama, Kalifornie a Texas nevyžadují nutně společné příkazy k péči, aby měly za následek v podstatě rovnocennou dobu rodičovství, zatímco státy jako Arizona, Georgia a Louisiana vyžadují, aby společné příkazy k péči vedly v podstatě k rovnocenné době rodičovství, kde je to možné. Soudy obecně jasně nedefinovaly, co znamenají „významná období“ a „častý a nepřetržitý kontakt“, což vyžaduje, aby rodiče vedli soudní spory, aby to zjistili. V některých státech však soudy stanovily jasnou definici, například v Nevadě Nejvyšší soud definoval společnou fyzickou péči jako ujednání, kdy každý rodič má ročně k dispozici alespoň 40% rodičovské doby.
Výhody a kritika společné fyzické péče
Podle Gayle Smithové, právničky zabývající se rodinou, má dohoda o společné fyzické péči určité výhody. Jednou z výhod společné fyzické péče je, že břemeno výlučné péče není kladeno na rodiče, protože čas potřebný k výchově dětí je rozdělen mezi obě zúčastněné strany, takže každá ze stran může například věnovat více času své kariéře. Druhou výhodou společné fyzické péče je, že děti budou mít stále „významné období“ s každým z rodičů, což se velmi podobá vztahu před uzavřením manželství. Třetí výhodou společné fyzické péče je, že pomáhá zajistit, že děti budou vyrůstat s mužským i ženským vzorem, což například nemusí být zajištěno výlučnou fyzickou péčí.
Ke společné fyzické péči se pojí určitá vrozená kritika. Kritika k dohodě o společné fyzické péči spočívá v tom, že vzhledem k povaze dohody jsou rodiče v častém vzájemném kontaktu než v jiných situacích, což vede ke konfliktu, který může mít negativní dopad na všechny zúčastněné strany, včetně dětí.
Tři hlavní stanovy týkající se společné péče
V souvislosti se společnou fyzickou péčí mají státy obvykle jeden ze tří hlavních zákonů. Jeden ze zákonů uvádí, že společná fyzická péče se volí před jinými úpravami, pokud to není v nejlepším zájmu dětí, nebo jinými slovy jde o přednostní úpravu. Druhý zákon uvádí, že jde pouze o možnost, kdy o ni mohou rodiče požádat nebo ji může nařídit soudce, ale nemusí to být nutně přednostní úprava. Poslední zákon uvádí, že ji může nařídit soudce i proti vůli rodičů.
Častá ujednání o společné péči
Péče o ptačí hnízdo je specifickou formou společné péče. Úprava péče o ptačí hnízdo je taková, že místo toho, aby se děti stěhovaly z domu jednoho rodiče do domu druhého rodiče, nastěhují se rodiče do domu, ve kterém děti trvale bydlí, a naopak z domu, ve kterém děti bydlí. Obecným důvodem pro použití této úpravy spíše než běžně používané úpravy je to, že břemeno vzedmutí a stěhování je kladeno spíše na rodiče než na dítě/děti.
Rozvod je obtížný pro všechny strany zapojené do tohoto procesu, včetně dětí. Vzhledem ke stresující povaze rozvodu spolu s neodmyslitelnými otázkami týkajícími se doby, kterou mohou děti strávit s každým rodičem, může mít tento proces na děti dlouhodobý a trvalý dopad. Pokud nejsou rodiče dětí často zapojeni do intenzivních konfliktů nebo jeden z rodičů není násilnický a/nebo duševně nemocný, mají děti tendenci se jim dařit lépe, pokud je ujednání o péči ujednáním o společné péči. Četné studie zjistily, že v ujednáních o společné péči mají děti tendenci vykazovat lepší vztahy se svými rodinami, lepší výsledky ve škole, vyšší úroveň sebeúcty a méně problémů s chováním a emocemi. Dále bylo zjištěno, že děti, které mají dohodu o výhradní péči, mívají horší výsledky ve srovnání s průměrnými dětmi (nebo spíše dětmi, které nemají rozvedené rodiče), kde se dětem, které mají dohodu o společné péči, daří stejně dobře jako průměrným dětem. Společná fyzická péče s rovnoměrným rozdělením času však není vždy nutná. Tyto účinky jsou obvykle vidět jednoduše v případě, že děti tráví podstatnou část času s oběma rodiči. Podle Roberta Emeryho, odborníka na rozvodové mediace, „je společná fyzická péče v mnoha ohledech ideálním uspořádáním pro děti, protože mají stále dva rodiče, kteří jsou velmi zapojeni do jejich života.“ Toto tvrzení bylo podpořeno psychologickými údaji, nicméně tento účinek není vidět v situacích zahrnujících vysoce konfliktní rodičovské vztahy.
Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje pohodu a přizpůsobení dítěte po rozvodu, je vystavení pozitivnímu rodičovství a vztahům, za nimiž těsně následuje ekonomická stabilita rodiny. Děti, které pocházejí z rodin s nízkým nebo omezeným rodičovským konfliktem, efektivním a kooperativním rodičovstvím, pozitivními vztahy a ekonomickou stabilitou, mají ve srovnání s průměrnými dětmi vyšší pravděpodobnost psychologického prospěchu po rozvodu. Studie, která tuto teorii výslovně podporuje, zjistila, že adolescenti přidělení do společného opatrovnictví měli ve srovnání s dětmi, které byly svěřeny do výhradního opatrovnictví, vyšší skóre v chování, emocionálním a akademickém fungování. Děti ve společném opatrovnictví dále vykazují vyšší sebevědomí a nižší úroveň problémů v chování a celkově větší přizpůsobení po rozvodu ve srovnání s dětmi v výhradním opatrovnictví. Bylo však rovněž prokázáno, že temperament a věk dítěte mají silný vliv na vývoj dítěte. Děti, které mají uvolněné a přizpůsobivé temperamenty, mají mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít prospěch z přechodů, které nevyhnutelně zažijí z ujednání o společném opatrovnictví. Kojenci a předškoláci navíc pravděpodobně nebudou mít prospěch z ujednání o společném opatrovnictví vzhledem k důležitosti důsledné rutiny a jistotě primární vazby v tomto věku.
Výhody pro děti při udržování vztahů s oběma rodiči byly opakovaně prokázány v rámci výzkumu. Děti v režimu společné péče často vykazují vyšší míru spokojenosti s rozdělením času mezi své rodiče a děti také mají menší pravděpodobnost, že se budou cítit rozpolcené mezi svými rodiči v porovnání s dětmi, které jsou v režimu výhradní péče. Děti v režimu společné péče navíc vykazují pocit, že mají blíže k oběma rodičům než děti v režimu výhradní péče. Zdá se, že režim společné péče prospívá také rodičům. Nejenže rodiče v režimu společné péče vykazují nižší míru vzájemných konfliktů v porovnání s rodiči v režimu výhradní péče, ale společná péče často souvisí s pozitivnějšími vztahy, efektivním rodičovstvím a nižším vzájemným konfliktem mezi rodiči, což jsou klíčové faktory, které zajišťují blahobyt dítěte po rozvodu. Je však důležité zdůraznit, že rodiny mají mnohem menší pravděpodobnost, že budou mít prospěch z ujednání o společném opatrovnictví, pokud v jejich vztahu dochází k častým rodičovským konfliktům nebo projevům nepřátelství. Časté konflikty mezi rodiči mohou zvýšit riziko špatného psychického fungování dítěte/dětí.