Kreativita je často spojována s těmi, kdo jsou schopni vytvářet umělecká díla, jako jsou obrazy, písně nebo scénáře, nebo kdo umí obratně tančit či hrát. Jde o to, že kdykoli někdo přemýšlí o kreativitě, bude to buď něco, co se naučíme, nebo vrozený talent. Z tohoto důvodu se často předpokládá, že kreativita je něco postranního, aniž by se přikládala větší váha tomu, co se skrývá za výstupem, který je obvykle ten, který se chválí.
Ještě by se to takhle nemělo slevovat! Představte si kreativitu jako naši inteligenci se dvěma aspekty: krystalizovaným a tekutým, což lze říci i o naší tvořivosti. Je to tak trochu obojí a zároveň ani jedno. Arne Dietrich (2004) dokonce identifikoval 4 různé typy kreativity s odpovídajícími mozkovými aktivitami. Je to něco jako matice (jak je vidět výše!).
Kreativita může být založena buď na emocích (vychází ze srdce), nebo na kognitivních základech (myšlenky, logická inteligence) a může být také spontánní (něco neočekávaného) nebo záměrná (vědomé úsilí o udržení). To vám dává čtyři kvadranty, z nichž každý má jiné a jedinečné aspekty!
Kvadrant Thomase Edisona
Ta se vyznačuje záměrnou a kognitivní kreativitou. Tento typ inteligence vychází z toho, že již máte předpřipravený soubor znalostí, spojíte je dohromady a vytvoříte nový výstup a pracujete na něm (v případě potřeby opakovaně). Thomas Edison je toho opravdu dobrým příkladem, ne kvůli svému vynálezu žárovky, ale kvůli tomu, jak na něm neustále pracoval a po tisících experimentů nakonec dosáhl průlomu. Tento typ kreativity pochází z prefrontální kůry, která vám umožňuje věnovat soustředěnou pozornost danému úkolu a vytvářet spojení mezi informacemi, které máte uložené v jiných částech mozku. Tento typ kreativity vyžaduje vysokou míru znalostí a spoustu času (a trpělivosti!).
Stále úžasné „A-ha!“ Kvadrant
Zažili jste někdy chvíle, kdy jste viděli všechna svá špatná rozhodnutí a najednou jste zjistili, co jste udělali špatně? Někdy se vám z toho zhroutí život, ale většinou právě v této situaci můžeme zpětně analyzovat svůj život. Vyznačuje se živým spektrem našich emocí a jejich záměrnou povahou, která nás nutí cítit, a můžeme se s ní setkat vždy, když najednou získáte náhled na sebe sama – třeba po prožití nějakého stresoru (tj. osobního rozchodu, neúspěšné zkoušky, stěhování do nového města). Vládne tomu prefrontální kůra (záměrná část tvořivé inteligence) a cingulární kůra (část mozku, která zpracovává naše emoce, jež mají co do činění s naší interakcí s okolím) a často se tomu přisuzuje prozření a sebepoznání. Při využívání tohoto druhu tvořivosti je zapotřebí hodně tichých chvil na utřídění věcí, ale způsob jejich trávení závisí na konkrétním člověku.
Není to vždycky úžasný pocit, když najednou přijdete na odpověď na problém, který vám už dlouho vrtá hlavou? Tak přesně o tom je tento kvadrant! Nejde však o to, že bychom nad problémem (nebo stresorem) meditovali opravdu dlouho, jako tomu bylo u předchozích dvou, o kterých jsme hovořili, ale spíše k tomu dochází, když si uděláme přestávku a necháme svou mysl odpočinout. A když se k danému úkolu vrátíme, lépe se nám na projektu pracuje. Charakteristické je naše poznávání a jeho spontánnost, kterou často řídí bazální ganglia mozku, kde je uložen dopamin. Při tomto typu kreativity přestane vědomý mozek pracovat na problému a předá ho nevědomému mozku, zatímco soustředění je nasměrováno jinam. Tímto způsobem je náš mozek schopen propojit nové informace s úkolem prostřednictvím našich nevědomých duševních procesů. Proto je skvělým příkladem Isaac Newton, kterému jeho teorie doslova spadla na hlavu!
Naše těžko dostupné zjevení
Obecně platí, že prozření je tak obtížné nalézt kvůli povaze našich emocí. Emoce jsou mocné energie, které nám mohou poskytnout cestu k zamyšlení nad naším životem, ale také mají tendenci nás přemoci, což většině lidí znepříjemňuje tuto zkušenost. Některým lidem, zejména umělcům, kteří tvrdí, že součástí jejich tvůrčího procesu je cítit (i když je to nepříjemné!), to však není cizí. Často by tyto pocity popsali jako „prozření“ nebo náboženské zážitky pro ostatní, a to kvůli samotné síle emočně nabité činnosti. Tento typ inteligence, kterému vládne amygdala, vychází ze spontánnosti emoční kreativity a naší schopnosti vytvářet s její pomocí silné a vzrušující věci. Není k němu zapotřebí žádné předem nastavené poznání, ale vyžaduje dovednost provést konečný výstup – a to je obvykle onen zobecněný typ kreativity, na který se lidé odvolávají.