Perfuze

Ve fyziologii je perfuze proces nutričního dodání arteriální krve do kapilárního řečiště v biologické tkáni. Slovo je odvozeno z francouzského slovesa „perfuzér“ znamenajícího „přelít nebo prolít“.

Vyšetření odpovídající perfuze je součástí třídění pacientů, které provádí zdravotnický nebo pohotovostní personál při hromadné nehodě.

Perfuze („F“) lze vypočítat podle následujícího vzorce, kde Pa je střední arteriální tlak, Pv je střední žilní tlak a R je cévní rezistence:

Termín „Pa – Pv“ je někdy prezentován jako „ΔP“ pro změnu tlaku.

Pojmy „perfuze“ a „perfuzní tlak“ se někdy používají zaměnitelně, ale rovnice by měla jasně ukázat, že odpor může mít vliv na perfuzi, ale ne na perfuzní tlak.

Přeperfuze a podperfuze

Pojmy „overperfuze“ a „underperfuze“ jsou měřeny vzhledem k průměrné úrovni perfuze napříč všemi tkáněmi v jednotlivém těle a tyto pojmy by neměly být zaměňovány s hypoperfuzí a „hyperperfuzí“, které měří úroveň perfuze podle aktuální potřeby tkáně.

Tkáně, jako je kůže, jsou považovány za přeperfované a přijímají více krve, než by se očekávalo, že uspokojí metabolické potřeby tkáně. V případě kůže se pro termoregulaci používá nadbytečný průtok krve. Kromě dodávání kyslíku krev pomáhá odvádět teplo přesměrováním teplé krve blízko k povrchu, kde může ochlazovat tělo prostřednictvím pocení a tepelného záření.

Pro měření tkáňové perfuze in vivo lze použít dvě hlavní kategorie zobrazovacích technik magnetické rezonance (MRI).

objem plic – vitální kapacita – funkční zbytková kapacita – respirační minutový objem – uzavírací kapacita – mrtvý prostor – spirometrie – pletyzmografie těla – průtokoměr vrcholu – objem nezávislý na hrudníku – zátěžový test průdušek

ventilace (V) (pozitivní tlak) – dech (inhalace, výdech) -dechová frekvence – respirometr – plicní povrchově aktivní látka – compliance – hysterezivita – odpor dýchacích cest

Doporučujeme:  Případová studie

plicní oběh – perfuze (Q) – hypoxická plicní vazokonstrikce – plicní zkrat

poměr ventilace/perfuze (V/Q) a sken – zóny plic – výměna plynů – tlaky plicních plynů – rovnice alveolárního plynu – hemoglobin – křivka disociace kyslík-hemoglobin (2,3-DPG, Bohrův efekt, Haldanův efekt) – karboanhydráza (chloridový posun) – oxyhemoglobin – respirační kvocient – arteriální krevní plyn – difuzní kapacita – Dlco

pons (pneumotaxické centrum, apneustické centrum) – medulla (dorzální respirační skupina, ventrální respirační skupina) – chemoreceptory (centrální, periferní) – pulmonální stretch receptory – Hering-Breuerův reflex

vysoká nadmořská výška – toxicita kyslíku – hypoxie