Onemocnění, které samo sebe omezuje, je nemoc, jako je běžné nachlazení, která má různé úrovně dopadu na fungování národů (pokud jde o akademické výsledky, schopnost vykonávat činnosti každodenního života, pracovní výkon, sociální fungování atd.) tak, že v určitých stupních závažnosti se někteří lidé budou definovat jako klinicky postižení, zatímco jiní budou pokračovat ve snaze žít svůj každodenní život.
Samotná definice sebe sama jako nemocného spouští u jedince chorobné chování a případně společenské reakce na nemoc. Tam, kde jiní považují vlastní prohlášení nemoci za předčasné, by to bylo považováno za simulaci, nebo tam, kde je to mylně považováno za hypochondrii.