Hazel Markusová je prominentní sociální psycholožka. V roce 1975 získala doktorát na Michiganské univerzitě a později se stala členkou fakulty. Během svého působení na Michiganské univerzitě působila jako výzkumná pracovnice v Institutu pro sociální výzkum. Mezi její výzkumné zájmy patří kultura, etnicita, emoce, pohlaví, motivace a stanovování cílů, abychom jmenovali alespoň některé.
Nejvýznamnějším příspěvkem Markusové do sociální psychologie bylo zavedení konceptu „self-schema“ (Markusová, 1977). Auto-schema popsala jako kognitivní reprezentaci vlastního já, která se používá k organizování znalostí o vlastním já a k vedení zpracování sebe-relevantních informací. V 1. studii Markusové (1977) účastníci dokončili úkol reakční doby, kde jim byly předloženy osobnostní rysy a byli požádáni, aby stiskli tlačítko s nápisem „Me“, pokud byl tento rys sebepopisný, a další tlačítko s nápisem „Not Me“, pokud tento rys nebyl sebepopisný. Když účastníci klasifikovali rys, který předtím sami popsali, byli rychlejší v kategorizaci rysu pomocí tlačítka „Me“ než účastníci, kteří předtím uvedli, že tento rys byl jen mírně popisný. Rychlejší reakční doba lidí, kteří cítili, že tento rys je sebepopisný, odráží asociaci tohoto rysu s jejich vlastním-schematem. Vlastní schéma a vlastní koncepce zůstávají mezi nejvíce prozkoumanými koncepty v dnešní sociální psychologii.
Markusová je průkopnickou osobností kulturní psychologie, obor, který zkoumá, jak kulturní kontexty formují a odrážejí emoce, poznání, motivace a další psychologické procesy jedince (Kim & Markus, 1999). Proto se nezabývá především evolučním pohledem na kulturu, který se zabývá spíše tím, jak se lidská kultura vyvíjela s ohledem na lidský EEA (prostředí evoluční adaptace).
Po svém působení na Michiganské univerzitě se Markusová v roce 1994 přestěhovala na Stanfordovu univerzitu a v současnosti ji lze nalézt na Stanfordově kampusu. Jako spoluředitelka Stanfordova výzkumného centra pro srovnávací studia rasy a etnicity pokračuje doktorka Markusová ve svém výzkumu vlivu kultury na sebe sama. Mezi další vedoucí role, kterých Markusová dosáhla, patří její bývalé předsednictví ve Společnosti pro osobnost a sociální psychologii a působení v četných redakčních radách. Doktorka Markusová přispěla jako autorka do různých učebnic včetně 7. vydání učebnice Sociální psychologie. Je také členkou Americké akademie umění a věd. Kromě toho Markusová získala prestižní cenu Donalda T. Campbella za své četné příspěvky v oblasti Sociální psychologie a je členkou Americké psychologické asociace a Asociace pro psychologické vědy. Byla vdaná za sociálního psychologa Roberta Zajonce.