Smyslově specifická sytost je smyslově hedonický jev, který se týká klesající spokojenosti vyvolané konzumací určitého druhu potravin a následné obnovy chuti k jídlu v důsledku vystavení nové chuti nebo potravině. Tento jev byl poprvé popsán v roce 1956 francouzským fyziologem Jacquesem Le Magnenem. Termín zavedli v roce 1981 Barbara J. Rolls a Edmund T. Rolls. Jeho koncept ilustruje roli fyzických podnětů při generování chuti k jídlu a konkrétněji vysvětluje význam chuti ve vztahu k hladu. Kromě podmíněné sytosti a alimentární alliestézie je jedním ze tří hlavních jevů sytosti.
Tento proces je nejčastěji ilustrován standardním bufetem. U lidí je větší pravděpodobnost, že snědí větší množství jídla v bufetu, protože rozmanitost nabízených jídel a chutí obnovuje u jedince pocit chuti k jídlu. Studie, kterou provedli Rolls a van Duijvenvoorde v roce 1984, tento proces ověřila simulací jídla ve stylu bufetu. Účastníky nakrmili čtyřmi jídly, která zahrnovala klobásy, chléb a máslo, čokoládovou poušť a banány. Účastníky pak nakrmili čtyřmi chody jedné z těchto potravin. Výsledky odhalily 44% nárůst celkové spotřeby potravin, pokud byli vystaveni jídlům s různými potravinami.
Faktory zpětné vazby po požití, jako je hustota energie a složení živin, by mohly ovlivnit chuťovou pohodu potraviny, což by zase potlačilo nebo usnadnilo senzoricky specifickou sytost. Studie, které provedli Birch & Deysher (1986) a B.J. Rolls et al., shrnuté ve studii Raynora a Epsteina, ukazují, že zpětná vazba po požití příliš neovlivňuje senzoricky specifickou sytost. Jelikož se zdá, že zpětná vazba po požití má malý vliv senzoricky specifické sytosti, je pravděpodobné, že senzoricky specifická sytost je více řízena vnějšími faktory, jako jsou senzorické vlastnosti potraviny, než vnitřními faktory.
Obezita ve vztahu k pocitově specifické sytosti
Studie ukázaly, že konzumace monotónních jídel (omezená rozmanitost v potravinách) vede k dlouhodobé senzorické specifické sytosti. Pokračováním v konzumaci podobných jídel může dietní pracovník snížit svůj celkový příjem potravy a použít senzorickou specifickou sytost jako nástroj pro hubnutí. Naopak senzorická specifická sytost může také způsobit obezitu kvůli stimulaci hladu po potravinách různé škály. Čím vyšší je energetický obsah potraviny, tím méně se aktivuje senzorická specifická sytost.
Věk ve vztahu k senzoricky specifické sytosti
Senzoricky specifická sytost se liší v závislosti na věku, starší lidé zažívají sníženou senzoricky specifickou sytost a dospívající více. Ve studii zaměřené na věk u senzoricky specifické sytosti byla vyslovena hypotéza, že stupeň senzoricky specifické sytosti je ovlivňován věkem kvůli pomalé senzorické ztrátě, která starší lidi provází. Podle hypotézy by se kvůli senzorické poruše vyskytovala přirozená, monotónnější strava jen kvůli nedostatku příjemnosti z různých potravin. Bylo však prokázáno, že senzoricky specifická porucha neměla velký vliv na pokles senzoricky specifické sytosti; místo toho existuje nejasný kognitivní proces, který souvisí s poklesem senzoricky specifické sytosti, kterou právě může být snížená touha po celkové změně u starších lidí ve srovnání s dospívajícími.