Ve farmakologii a toxikologii je cesta podání cesta, kterou je lék, tekutina, jed nebo jiná látka uvedena do kontaktu s tělem.
Je zřejmé, že látka musí být transportována z místa vstupu do části těla, kde má dojít k jejímu působení (i když to znamená pouze průnik přes stratum corneum do kůže). Využití transportních mechanismů těla k tomuto účelu však nemusí být zdaleka triviální. Farmakokinetické vlastnosti léku (tedy vlastnosti související s procesy vychytávání, distribuce a eliminace) jsou kriticky ovlivněny cestou podání.
Způsoby podání lze zhruba rozdělit na:
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv rozeznává 111 různých cest podání. Následuje stručný seznam některých cest podání.
Enteral je jakákoli forma podání, která zahrnuje jakoukoli část gastrointestinálního traktu:
Parenterální podání injekcí nebo infuzí
Výhody a nevýhody
Každá cesta podání má své výhody i nevýhody
Injekce inkomplikuje intravenózní (i.v.), intramuskulární (i.m.) a subkutánní (subcu)
Některé cesty mohou být použity pro lokální i systémové účely, v závislosti na okolnostech. Například inhalace léků na astma je zaměřena na dýchací cesty (lokální efekt), zatímco inhalace těkavých anestetik je zaměřena na mozek (systémový efekt).
Na druhou stranu mohou identické léky přinášet různé výsledky v závislosti na způsobu podání. Například některé léky nejsou významně absorbovány do krevního oběhu z gastrointestinálního traktu a jejich působení po enterálním podání je tedy odlišné od toho po parenterálním podání. To lze ilustrovat působením naloxonu (Narcan), antagonisty opiátů, jako je morfin. Naloxon působí proti působení opiátů v centrálním nervovém systému při intravenózním podání, a proto se používá při léčbě předávkování opiáty. Stejný lék při požití působí výhradně na střeva; zde se používá k léčbě zácpy v rámci opiátové terapie bolesti a neovlivňuje účinek opiátu na zmírnění bolesti.
Enterální cesty jsou obecně pro pacienta nejvhodnější, protože nejsou nutné žádné vpichy ani sterilní procedury. Enterální léky jsou proto často preferovány při léčbě chronických onemocnění. Některé léky však nelze použít enterálně, protože jejich absorpce v trávicím traktu je nízká nebo nepředvídatelná. Transdermální podání je pohodlnou alternativou; existuje však jen několik málo přípravků vhodných pro transdermální podání.
V akutních situacích, v urgentní medicíně a na jednotce intenzivní péče, se léky podávají nejčastěji intravenózně. Jedná se o nejspolehlivější cestu, protože u akutně nemocných pacientů může být absorpce látek z tkání a z trávicího traktu často nepředvídatelná v důsledku změněného průtoku krve nebo motility střev.
Inaba, Darryl and Cohen, William. 2007. Uppers, Downers, All Arounders. Medford, Oregon: CNS Productions, Inc.