Náklonnost ke zvířatům je vlastnost, kterou si většina z nás spojuje s dobrými lidmi. Je to logické: tolerance a soucit, které jsou nutné k tomu, aby někdo měl opravdovou lásku k jiným živočišným druhům, by se měly snadno přenést i na jeho vlastní druh. Bohužel, jak ukazuje historie a psychologie, není to vždy pravda.
V tomto článku uvádím několik příkladů špatných lidí, kteří byli hodní na zvířata, a uvádím různé důvody jejich rozporuplné morálky. Jak uvidíte, takoví lidé nejsou zvířecí.
V roce 1933 byly přijaty jedny z nejpropracovanějších zákonů na ochranu práv zvířat, a to politickou stranou, jejímž posláním bylo mimo jiné ukončit zbytečné utrpení nelidských bytostí. Jednalo se o nacistickou stranu, která se právě dostala v Německu k moci pod vedením Adolfa Hitlera, vegetariána, ochránce přírody a člověka, který se v nejchudších dobách dělil o poslední zbytky jídla s myšmi, které žily v jeho kasárnách. V roce 1945, poté, co za Hitlerova režimu zemřelo 11 milionů lidí za okolností tak krutých, že se čerstvě zesnulý kancléř stal synonymem zla, poválečná spojenecká vláda potvrdila platnost mnoha jeho zákonů o právech zvířat. Některé z nich, jako například zákaz lovu s loveckými psy, jsou v Německu stále v platnosti.
Jak k tomu dochází? Jak člověk a mnozí členové jeho strany (Hitlerův zástupce Hermann Göring kdysi odsoudil člověka do koncentračního tábora za to, že rozřezal žábu na návnadu pro ryby) přijdou na to, že si váží života zvířat a znehodnocují život člověka, přestože člověk je zvíře? Má to mnoho společného s autonomií. Židé by mohli být viněni z problémů Německa, ale ne kočky, jeleni nebo medvědi, protože ti se chovají pouze tak, jak to příroda zamýšlí. „Příroda“ byla hnací silou nacistického hnutí. Hitler se považoval za mistra přírodního výběru, protože urychloval proces směrem, který příroda zamýšlela – napravoval to, co „méněcenné rasy“ pokazily. Nikdy ho nenapadlo, nebo to ignoroval, že stejný přírodní determinismus, který působí na medvěda, působí i na Žida. Vůle přírody je taková, jaká je, a ne taková, jakou si její pěšáci myslí, že by měla být.
Zdálo se, že tato nenávist k lidské autonomii ovládla i Charlese Mansona. Vůdce sekty údajně prohlásil, že raději zabíjí lidi než zvířata. Vzhledem k tomu, že Manson byl později shledán vinným z devíti vražd, nemáme důvod tomuto výroku nevěřit. Ačkoli lidi bylo podle Mansonovy filozofie možné beztrestně zabíjet, zvířata nikoli. Své stoupence trestal za to, že stříleli na chřestýše, přejeli autem tarantuli, trhali květiny a jednou šlápli na stéblo trávy. Vymezení tak široké hranice mezi lidmi a zvířaty bylo částečně strategické, protože pomohlo převychovat etiku jeho stoupenců, ale vycházelo z oprávněné náklonnosti, kterou Manson choval od dětství. Stejně jako Hitler i Manson věřil, že lidé kazí přírodu: „Zvířata by se neměla lovit a příroda by se neměla narušovat, dokonce ničit, ve prospěch rozmarů lidstva.“ Manson byl přesvědčen, že příroda by měla být zničena.
Pro dva z nejzvrácenějších účastníků 20. století tak byla zvířata nevinná. Je vám to nepříjemné? Mělo by, protože mnoho z nás, normálních lidí, věří v totéž. Jedna studie, která po vysokoškolských studentech požadovala, aby zaznamenávali míru svého soucitu v reakci na příběhy o identickém zločinu, který se stal čtyřem různým obětem, kojenci, štěněti, šestiletému psovi a třicetiletému dospělému, zjistila, že dítě, štěně a pes vyvolávali podobné množství empatie. Třicetiletý člověk však byl až na čtvrtém místě. Z těchto výsledků musíme vyvodit závěr, že soucit je nejvyšší, když je příjemce vnímán jako „bezmocný“, tedy neschopný se o sebe postarat.
Kdyby se této studie zúčastnili, odpovědi Mansona a Hitlera by pravděpodobně byly normou.
Je jasné, že strašní lidé mohou mít empatii, i když je velmi, velmi selektivní, ale existují strašní lidé bez empatie, kteří přesto mohou zvířata zbožňovat. Psychopati se klasifikují podle absence nebo nedostatku empatie, narcismu a schopnosti manipulace. Co je pro takové lidi, kteří touží po naprosté kontrole a nesnášejí lidi, kteří jsou vůči jejich metodám neprostupní, lepším společníkem než pes? Mnoho psychopatů má domácí zvířata. Sériový vrah Dennis Nilsen vlastnil border kolii jménem „Bleep“, ke které se choval pozoruhodně dobře. Než byl Nilsen uvězněn za vraždy dvanácti mladých mužů, jeho hlavní starostí bylo, co bude s jeho psem.
Psychologové z podobných případů vyvozují, že psi jsou schopni psychopatům poskytnout respekt a oddanost, které se jim od jejich vrstevníků a rodiny nedostává. Nemusíme však tuto mentalitu vyhrazovat jen psychopatům; normální lidé si pořizují domácí zvířata ze stejného důvodu.
Zvířecí náklonnost není předpokladem laskavosti. Ačkoli existují lidé, kteří cítí bezpodmínečnou lásku ke všem druhům, někteří milují zvířata na úkor lidí, jako Hitler a Charles Manson, nebo milují zvířata sobeckým způsobem, jako Dennis Nilsen. Nepředpokládejte automaticky, že člověk, který miluje zvířata, je dobrý člověk. Dobrý člověk nepotřebuje svou dobrotu kategorizovat.