Procesní spravedlnost ve vztahu ke komunikaci
V souvislosti s komunikací se procesní spravedlnost zabývá vnímáním spravedlnosti, pokud jde o výsledky. Odráží míru, do jaké jednotlivec vnímá, že rozhodnutí o přidělení výsledků byla učiněna spravedlivě. Používání spravedlivých postupů pomáhá sdělit, že zaměstnanci jsou ceněnými členy skupiny. Procedurální spravedlnost lze zkoumat tak, že se zaměříme na formální postupy používané při rozhodování. Procedurální spravedlnost, dílčí složka organizační spravedlnosti, je důležitá v komunikaci a na pracovišti, protože zahrnuje spravedlivé postupy, umožňuje zaměstnancům vyjádřit se k rozhodovacímu procesu, poskytuje jim spravedlivé zacházení a umožňuje jim více se podílet na procesu hodnocení. Kromě toho výzkum Toma R. Tylera a jeho kolegů zjistil, že k tomu, aby byl proces považován za spravedlivý, někdy stačí dát nespokojeným členům skupiny hlas bez ohledu na to, zda je instrumentální (tj. hlas, který ovlivní rozhodovací proces), nebo neinstrumentální (tj. hlas, který nebude mít na rozhodovací proces žádnou váhu). Možnost a právo na hlas je spojeno s pocitem respektu a hodnoty, což zdůrazňuje význam interpersonálních faktorů procesní spravedlnosti. To je důležité na pracovišti, protože zaměstnanci se budou cítit spokojenější a respektovanější, což může přispět ke zvýšení výkonu pracovních úkolů a kontextu. Je zde kladen důraz na interpersonální a sociální aspekty postupu, které vedou k tomu, že se zaměstnanci cítí spokojenější, když je jejich hlas vyslyšen. To tvrdili Greenberg a Folger. Procedurální spravedlnost je také významným faktorem, který přispívá k vyjádření nesouhlasu zaměstnanců. Pozitivně koreluje s nesouhlasem manažerů směrem nahoru. Díky procedurální spravedlnosti je na pracovišti větší míra spravedlnosti. Pro procedurální spravedlnost platí šest pravidel, „Leventhalova pravidla“, a to důslednost, potlačení podjatosti, přesnost, opravitelnost, reprezentativnost a etičnost. Při procedurální spravedlnosti na pracovišti a v komunikaci musí být věci spravedlivé pro všechny, když se něco aplikuje, musí to platit pro všechny a postupy musí být v souladu s morálními a etickými hodnotami.
Dokonalá, nedokonalá a čistá procesní spravedlnost
V Teorii spravedlnosti rozlišil filozof John Rawls tři koncepce procedurální spravedlnosti:
Modely procesní spravedlnosti
Teorie procesní spravedlnosti je kontroverzní a existuje řada názorů na to, co činí řízení spravedlivým. Tradičně se tyto názory dělí do tří hlavních skupin, které lze nazvat model výsledků, model vyváženosti a model účasti.
Myšlenka výsledkového modelu procesní spravedlnosti spočívá v tom, že spravedlnost procesu závisí na tom, zda postup vede ke správným výsledkům. Pokud je například procesem trestní řízení, pak by správným výsledkem bylo odsouzení viníka a zproštění viny nevinného. Pokud by se jednalo o legislativní proces, pak by byl postup spravedlivý do té míry, že by vedl ke vzniku dobrých právních předpisů, a nespravedlivý do té míry, že by vedl ke vzniku špatných právních předpisů.
To má řadu omezení. Především, pokud dva postupy přinesly rovnocenné výsledky, pak jsou podle tohoto modelu stejně spravedlivé. Jak je však vysvětleno v následujících dvou částech, existují i jiné vlastnosti postupu, které jej činí spravedlivým nebo nespravedlivým. Mnozí by například tvrdili, že benevolentní diktatura není (stejně) spravedlivá jako demokratický stát (i když mají podobné výsledky).
Některé zákroky jsou nákladné. Myšlenka vyvažovacího modelu spočívá v tom, že spravedlivý postup je takový, který odráží spravedlivou rovnováhu mezi náklady na postup a přínosy, které přináší. Vyvažující přístup k procesní spravedlnosti tak může být za určitých okolností připraven tolerovat nebo akceptovat falešně pozitivní rozsudky, aby se zabránilo nežádoucím nákladům (politickým) spojeným s vedením trestního řízení.
Myšlenka modelu participace spočívá v tom, že spravedlivý postup je takový, který poskytuje těm, jichž se rozhodnutí týká, možnost podílet se na jeho tvorbě. V kontextu soudního řízení by například model účasti vyžadoval, aby byla obžalovanému poskytnuta možnost být přítomen soudnímu řízení, předkládat důkazy, vyslýchat svědky atd.
Model skupinového zapojení
Byly také navrženy modely, které mají pochopit psychologický základ spravedlnosti. Jedním z novějších modelů je model skupinového zapojení.
Model skupinového zapojení (GEM), který vytvořili Tom R. Tyler a Steven L. Blader, zahrnuje dřívější psychologické teorie, které vysvětlují základní psychologické procesy procesní spravedlnosti. Tento model vychází z teorie sociální identity a vztahových modelů procedurální spravedlnosti a předpokládá, že proces procedurální spravedlnosti ve skupině ovlivňuje identifikaci členů se skupinou, která následně ovlivňuje typ jejich zapojení ve skupině.
Podle tohoto modelu je skupinové zapojení chápáno buď jako povinné, nebo jako diskreční chování. Povinné chování definují Tyler a Blader jako chování, které je skupinou vyžadováno, a je tedy motivováno pobídkami a sankcemi. Naopak diskreční chování je motivováno vnitřními hodnotami a je považováno za kooperativnější, a tedy ve skupině ideální.
V závislosti na procesech procesní spravedlnosti ve skupině bude odpovídajícím způsobem ovlivněna sociální identita jejích členů a budou zdůrazněny různé hodnoty. Čím více bude člen souhlasit s typem uplatňované procedurální spravedlnosti, tím více se bude identifikovat se svou skupinou. Tato zvýšená identifikace vede k internalizaci hodnot a postojů skupiny pro člena skupiny. Vzniká tak kruhový vztah, neboť postupy procedurální spravedlnosti skupiny ovlivní úroveň identifikace členů skupiny a v důsledku toho tato úroveň a typ identifikace ovlivní jejich vlastní hodnoty toho, co je spravedlivé a nespravedlivé. To pak následně ovlivní způsob, jakým se jednotlivci budou angažovat ve své skupině, přičemž vyšší identifikace povede k diskrétnímu a žádoucímu chování.
Řádný proces a přirozená spravedlnost
Myšlenka procesní spravedlnosti je v právu obzvláště vlivná. Například ve Spojených státech se zájem o procesní spravedlnost odráží v ustanoveních o řádném procesu Ústavy Spojených států. V jiných zemích common law se stejná myšlenka někdy nazývá přirozená spravedlnost.
Přirozená spravedlnost obecně zavazuje jak veřejné, tak soukromé subjekty, zatímco americký koncept spravedlivého procesu má požadavek „státního zásahu“, což znamená, že se vztahuje pouze na státní subjekty. V USA však existují analogické koncepty, jako je spravedlivý proces, které mohou zavazovat soukromé subjekty v jejich vztazích s ostatními.
Komutativní –
Distributivní –
Božské –
Interakční –
Globální –
Přírodní –
Organizační –
Procesní –
Obnovující –
Retribuční –
Sociální (občanské) –
Transformační –
Victor’s –
Podnebí –
Kriminální –
Životní prostředí –
Hranice –
Pohlaví –
Vojenské –
Rasový –
Sexuální –
Prostorové –