Pygmalionův efekt (nebo také Rosenthalův efekt) odkazuje na situace, kdy studenti podávají lepší výkon než ostatní studenti jen proto, že se to od nich očekává.
Rosenthal & Jacobson (1968/1992) referují a dlouze diskutují o Pygmalionově efektu. Ve své studii ukázali, že pokud byli učitelé vedeni k tomu, aby očekávali od některých dětí zvýšený výkon, pak děti skutečně toto zlepšení prokázaly. V některých případech bylo takové zlepšení přibližně dvojnásobné, než bylo prokázáno u jiných dětí ve stejné třídě.
Největší studie probíhala na „Oak school“ (jinak neidentifikované americké základní škole). Učitelé byli oklamáni, aby uvěřili, že se očekává, že se pětina jejich třídy vyvine mnohem rychleji než zbytek, měřeno IQ body. Ve skutečnosti byla tato množina náhodně vybrána, nebo spíše vybrána stratifikovaným náhodným výběrem, což dávalo lepší záruku, že účastníci byli extrémně podobní jak průměrem, tak odchylkou od zbytku třídy.
Hlavním měřítkem byl jakýsi IQ test, který se prováděl na začátku školního roku (pretest) a ve čtyřech měsících (konec prvního semestru), v osmi měsících (konec druhého semestru a prvního ročníku) a ve dvaceti měsících (konec druhého školního roku s jiným učitelem). Maximální celkový efekt byl zjištěn v osmi měsících, ale velký nárůst byl stále přítomen ve dvaceti měsících. Velký efekt byl na děti prvního a druhého stupně do konce prvního ročníku. Do konce druhého ročníku z těchto tříd zmizela velká část rozdílu ve zlepšení, ale v jiných třídách se poprvé objevily pozitivní efekty.
Holky a kluci získávali poněkud odlišnými způsoby (slovní vs. argumentační podstupnice). Výhoda byla u pre/post testování pomocí IQ testu. Platilo to i pro hodnocení učitelů, např. známky ze čtení, které měly velký vliv i na skupinu ve třetí třídě. Dělali také slepé přezkoušení vzorku zkoušejícím, který nebyl učitelem a který nevěděl, který měl být dobrý; tady dostali výsledky vykazující větší rozdíl.
Dalším efektem bylo, že žáci z kontrolní skupiny, kteří se proti očekávání zlepšili, byli učiteli neoblíbeni, nebo s nimi alespoň vykazovali známky konfliktu.
Jedná se o největší a nejpečlivější studium. Kromě žáků základních škol, to bylo prokázáno také pro algebru na United States Air Force Academy a pro vysokoškolské studenty stejně. [Jak na odkaz a odkaz na shrnutí nebo text]
Jeden reformátor vzdělávání došel k závěru:
James Rhem, výkonný redaktor online National Teaching and Learning Forum (www.ntlf.com), komentoval:
O této studii je více v Hawthornově efektu.
Rosenthal vzal jméno pro svůj koncept z hry George Bernarda Shawa Pygmalion, později zpopularizované muzikálem My Fair Lady. Postava Henry Higgins věří, že z Londýnské květinářky Elizy Doolittlové lze udělat dámu. Higginsova víra v ni je silným faktorem v jejím rozhodnutí stát se jednou z nich. Na oplátku byla hra pojmenována podle starověkého mýtu o Pygmalionovi a jeho soše, kterou pro něj bohové oživili.