Kritická diskurzivní analýza (Critical Discourse Analysis, CDA) je interdisciplinární přístup ke studiu textů, který pohlíží na „jazyk jako formu společenské praxe“ (Fairclough 1989: 20) a pokouší se „rozbalit ideologické základy diskurzu, které se postupem času natolik naturalizovaly, že je začínáme považovat za běžné, přijatelné a přirozené rysy diskurzu“ (Teo 2000).
Knihy Normana Fairclougha, Language and Power (1989) a Critical Discourse Analysis (1995), formulují trojrozměrný rámec pro studium diskurzu, „kde cílem je zmapovat na sebe tři samostatné formy analýzy: analýzu (mluvených nebo psaných) jazykových textů, analýzu diskurzivní praxe (procesy tvorby, distribuce a spotřeby textu) a analýzu diskurzivních událostí jako příkladů sociokulturní praxe“ (1995: 2).
Kromě lingvistické teorie tento přístup čerpá ze sociální teorie – a z příspěvků Karla Marxe, Antonia Gramsciho, Louise Althussera, Jürgena Habermase, Michela Foucaulta a Pierra Bourdieua – za účelem zkoumání ideologií a mocenských vztahů zapojených do diskursu. Fairclough konstatuje, „že jazyk se spojuje se sociálním prostřednictvím toho, že je primární doménou ideologie, a tím, že je zároveň místem a podílem na bojích o moc“ (1989: 15).
Mezi významné badatele patří Norman Fairclough, Paul Chilton, Teun van Dijk, Christina Schäffner, Ruth Wodak, Peter Teo, Roger Fowler, Gunther Kress, Mary Talbot a Robert Hodge.
Kritické debaty o CDA viz například: