J. L. Austin

Po službě v MI6 během druhé světové války se Austin stal Whitovým profesorem morální filozofie v Oxfordu. Ve filozofii jazyka zaujímá místo vedle Wittgensteina, neboť důsledně prosazuje zkoumání způsobu používání slov za účelem objasnění významu. Na rozdíl od mnoha běžných filosofů jazyka se však Austin zřekl jakýchkoli zjevných dluhů vůči Wittgensteinově pozdější filosofii. Jeho hlavním vlivem byla podle něj exaktní a náročná filozofie zdravého rozumu G. E. Moora.

V letech 1956-1957 byl předsedou Aristotelské společnosti.

Jak dělat věci pomocí slov

Po četných pokusech najít další charakteristiky performativů a poté, co se při tom setkal s mnoha různými komplikacemi a obtížemi, činí to, co nazývá „novým začátkem“, a uvažuje „obecněji o smyslech, v nichž říkat něco může znamenat něco dělat, nebo v říkání něčeho něco děláme“.

Jan tedy provedl lokalizační akt. Učinil také nejméně dvě další věci. Položil otázku a vyžádal si od Sue odpověď.

Položení otázky je příkladem toho, co Austin nazval ilokučním aktem, tedy provedením ilokuce. Dalšími příklady jsou tvrzení, příkaz a slib, že něco uděláme. Provést ilokuční akt znamená použít lokus s určitou silou. Je to akt prováděný při vyslovení něčeho, na rozdíl od lokuce, aktu vyslovení něčeho.

Vyvolání odpovědi je příkladem toho, co Austin nazývá perlokučním aktem, tedy aktem, který se provádí tím, že se něco řekne. Všimněte si, že pokud někdo úspěšně provede perlokuci, podaří se mu zároveň provést ilokuci i lokuci.

V teorii řečových aktů se pozornost soustřeďuje především na ilokuční akt, mnohem méně na lokus a perlokuční akt a jen výjimečně na členění lokusu na fonetický, fémový a rémový.

V posmrtně vydané knize Sense and sensibilia – název je narážkou na román Jane Austenové Sense and Sensibility – Austin kritizuje teorie vnímání založené na smyslových datech, zejména teorii Alfreda Julese Ayera v knize The Foundations of Empirical Knowledge. Austin tvrdí, že Ayer nechápe správnou funkci slov jako „iluze“, „halucinace“, „vypadá“, „zdá se“ a „zdá se“. Tvrdí, že tato slova nám umožňují vyjádřit výhrady k naší oddanosti pravdivosti toho, co říkáme, a že zavedení smyslových údajů nepřidává nic k našemu porozumění nebo schopnosti mluvit o tom, co vidíme. Ayer na tuto kritiku reagoval v eseji „Vyvrátil Austin teorii smyslových dat?“.

Doporučujeme:  Slovníček lékařských pojmů souvisejících s poruchami komunikace

Austinovy práce byly posmrtně sebrány a vydány pod názvem Philosophical Papers J. O. Urmsona a Geoffreyho Warnocka. Kniha původně obsahovala deset článků, ve druhém vydání byly přidány další dva a ve třetím jeden.

Existují koncepty A Priori?

Tento raný článek obsahuje rozsáhlou kritiku idealismu. Stanovenou otázkou, existencí apriorních pojmů, se zabývá pouze nepřímo, a to odmítnutím pojmu pojem, který je jejím základem.

První část tohoto článku má podobu odpovědi na argument pro existenci univerzálií: ze zjištění, že používáme slova jako „šedý“ nebo „kruhový“ a že v každém případě používáme jeden termín, vyplývá, že musí existovat něco, co je těmito termíny pojmenováno – univerzálie. Dále z toho, že každý případ výrazu „šedý“ nebo „kruhový“ je jiný, vyplývá, že univerzálie samy o sobě nelze vycítit.

Austin tento argument pečlivě rozebírá, a tím i další transcendentální argumenty. Především poukazuje na to, že univerzálie nejsou „něco, na co narazíme“, a že jsou definovány svým vztahem k jednotlivostem. Dále poukazuje na to, že z pozorování, že používáme „šedý“ a „kruhový“, jako by to byla jména věcí, jednoduše nevyplývá, že existuje něco, co je pojmenováno. Přitom odmítá názor, že „slova jsou v podstatě vlastní jména“, a ptá se, „…proč, je-li použito ‚jedno identické‘ slovo, musí být přítomen ‚jeden identický předmět‘, který označuje“.

V druhé části článku tento argument proti univerzáliím zobecňuje na pojmy jako celek. Poukazuje na to, že je „lehkovážné“ zacházet s pojmy, jako by byly „předmětem vlastnictví“. Otázky typu „máme takový a takový pojem“ a „jak jsme přišli k tomu, že máme takový a takový pojem“ jsou nesmyslné, protože pojmy nejsou věcí, kterou člověk vlastní.

V závěrečné části článku Austin dále rozšiřuje diskusi na vztahy a předkládá řadu argumentů, které odmítají myšlenku, že existuje nějaká věc, která je vztahem.

Doporučujeme:  Prohibice (drogy)

Jeho článek Význam slova je polemikou proti tomu, aby se filozofie snažila určit význam použitých slov, neboť „neexistuje žádný jednoduchý a šikovný doplněk slova, který by se nazýval ‚význam slova (x)'“. Austin varuje, abychom si dávali pozor při vyjímání slov z jejich běžného užití, a uvádí četné příklady, jak to může vést na filosofickou zahrádku.

A Plea For Excuses je ukázkou a zároveň obhajobou lingvistické filozofie:

Navrhuje několik zajímavých filozofických nástrojů. Používá například jakousi hru se slovy pro rozvoj porozumění klíčovému pojmu. Ta spočívá v tom, že vezme do ruky slovník a najde v něm vybrané pojmy vztahující se ke klíčovému pojmu, a pak u každého z těchto slov vyhledá vysvětlení jeho významu. Poté tento proces opakuje, dokud se seznam slov nezačne opakovat, čímž se uzavře do „rodinného kruhu“ slov vztahujících se ke klíčovému pojmu.