Důsledky těchto sociálních vlivů lze pozorovat v řadě oblastí studovaných v sociální psychologii v konformitě, socializaci, vzájemném tlaku, poslušnosti, vůdcovství, přesvědčování, prodeji a marketingu, sociálních změnách, sociální kontrole a sociálním usnadnění.
Harvardský psycholog Herbert Kelman identifikoval tři široké varianty společenského vlivu.[1]
Morton Deutsch a Harold Gerard popsali dvě psychologické potřeby, které vedou člověka k tomu, aby se přizpůsobil očekávání druhých. Patří mezi ně naše potřeba mít pravdu (informační sociální vliv) a naše potřeba být oblíbený (normativní sociální vliv).[2] Informační vliv je vliv na přijímání informací od druhého jako důkazu o realitě. Informační vliv přichází do hry, když jsou lidé nejistí, buď proto, že podněty jsou vnitřně nejednoznačné, nebo proto, že existuje sociální neshoda. Normativní vliv je vliv na to, aby se přizpůsobil pozitivním očekáváním druhých. Z hlediska Kelmanovy typologie vede normativní vliv k veřejnému souladu, zatímco informační vliv vede k soukromému přijetí.
Sociální vliv lze také popsat jako moc – schopnost ovlivňovat osobu/skupinu lidí podle vlastní vůle. Obvykle lidé, kteří mají krásu, značné sumy peněz, dobrou práci a tak dále, budou mít sociální vliv na ostatní, „obyčejné“ lidi. Takže i když daná osoba nevlastní žádnou „skutečnou“ nebo politickou moc, ale vlastní věci uvedené výše (dobrý vzhled, peníze atd.), mohla by přesvědčit ostatní lidi, aby něco dělali. Nicméně dobrý vzhled není jediný důvod, proč jsou atraktivní lidé schopni vykonávat větší vliv než průměrně vypadající lidé, např. důvěra je vedlejším produktem dobrého vzhledu. Proto je sebeúcta a vnímaná osoba rozhodujícím faktorem při určování míry vlivu, který člověk vykonává.
Ti, kteří jsou vnímáni jako odborníci, mohou uplatňovat společenský vliv v důsledku své vnímané odbornosti.
To zahrnuje důvěryhodnost, formu společenského vlivu, z níž člověk čerpá z pojmu důvěry. Lidé věří, že jednotlivec je důvěryhodný z různých důvodů, jako je vnímaná zkušenost, atraktivita atd. Navíc tlak na udržení své pověsti a nebýt vnímán jako okraj může zvýšit tendenci souhlasit se skupinou, známou jako skupinové myšlení.[3]
V případě vzájemného nátlaku je člověk přesvědčen, že udělá něco (například nelegální drogy), co možná nechce, ale co vnímá jako „nezbytné“ k udržení pozitivního vztahu s ostatními lidmi, například s přáteli.
V roce 2009 došla studie k závěru, že strach zvyšuje šanci souhlasit se skupinou, zatímco romantika nebo chtíč zvyšuje šanci jít proti skupině.[4]
Malcolm Gladwell ve své knize The Tipping Point pojednává o způsobu, jakým jsou nové myšlenky přenášeny společenským vlivem. Nové produkty nebo módy jsou zaváděny inovátory, kteří mají tendenci být kreativní a nekonformní. Pak se přidávají raní osvojitelé, následovaní ranou většinou. Tou dobou už nápadu nebo produkt využívá značný počet lidí a normativní a informační vliv povzbuzuje ostatní, aby se také přizpůsobili. Ranou většinu následuje druhá skupina, kterou Gladwell nazývá pozdní většinou, a nakonec opozdilci, kteří mají tendenci být vysoce konvenční a odolní vůči změnám.[5]