Podle teorie řízení chyb je při rozhodování v podmínkách nejistoty třeba brát v úvahu dva druhy chyb – „falešně pozitivní“, tj. rozhodnutí, že riziko nebo přínos existuje, i když tomu tak není, a „falešně negativní“, tj. nezaznamenání existujícího rizika nebo přínosu. Falešně pozitivní výsledky se také běžně nazývají „chyby I. typu“ a falešně negativní výsledky se nazývají „chyby II. typu“.
Pokud jsou náklady nebo dopady chyby typu I mnohem vyšší než náklady chyby typu II (např. voda je bezpečná k pití), může se vyplatit vychýlit rozhodovací systém tak, aby se dopouštěl méně chyb typu I, tj. aby s menší pravděpodobností dospěl k závěru, že určitá situace existuje. Tím by se z definice zvýšil i počet chyb typu II. Naopak tam, kde je falešně pozitivní výsledek mnohem méně nákladný než falešně negativní (krevní testy, detektory kouře), má smysl vychýlit systém směrem k maximalizaci pravděpodobnosti, že určitá (velmi nákladná) situace bude rozpoznána, i když to často vede k (relativně nenákladné) události, že si všimneme něčeho, co ve skutečnosti neexistuje. Tato situace se projevuje v moderních letištních kontrolách – maximalizace pravděpodobnosti zabránění vysoce nákladné teroristické události vede k častým a levným kontrolám neškodných cestujících, kteří představují minimální hrozbu.
Martie G. Haselton a David M. Buss (2003) uvádějí, že lze očekávat, že se u lidí vyvinulo kognitivní zkreslení u kognitivních úloh, kde:
Hypotéza nákladných informací
Hypotéza nákladné informace se používá ke zkoumání toho, jak adaptivní předsudky souvisejí s kulturní evolucí v rámci teorie duální dědičnosti. Zaměřuje se na evoluční kompromisy v nákladech mezi individuálním učením (např. operantním podmiňováním) a sociálním učením. Pokud jsou přesnější informace, které by bylo možné získat individuálním učením, příliš nákladné, může evoluce upřednostňovat mechanismy učení, které naopak směřují k méně nákladným (i když potenciálně méně přesným) informacím prostřednictvím sociálního učení.