Akalculie (nezaměňovat s dyskalkulií) je získaná porucha, při které mají pacienti potíže s vykonáváním jednoduchých matematických úkolů, jako je sčítání, odčítání, násobení a dokonce i jednoduché určení toho, které ze dvou čísel je větší. Akalculie se od dyskalkulie odlišuje tím, že akalkulie je získána pozdě v životě v důsledku neurologického poranění, jako je mrtvice, zatímco dyskalkulie je specifická vývojová porucha, která byla poprvé pozorována během získávání matematických znalostí. Název pochází z řeckého „a“ znamenajícího „ne“ a latinského „calculare“, což znamená „počítat“.
Termín „akalculia“ zavedl Henschen v roce 1925; odkazuje na pokles kognitivní schopnosti výpočtu, který vyplývá z poškození mozku. Dříve, v roce 1908, vědci Lewandowsky a Stadelmann zveřejnili první zprávu o jedinci postiženém poruchou výpočtu kvůli poškození mozku. Jedinec měl potíže s prováděním výpočtů na papíře a mentálně. Dále měl potíže s rozpoznáváním aritmetických symbolů. Zpráva byla klíčová v tom, že stanovila poruchy výpočtu odděleně od poruch jazyka, jak byly tyto dvě dříve spojovány.
Henshcenův výzkum byl v souladu s Lewandowského a Stadelmannovým zjištěním. Ze svého výzkumu byl také schopen navrhnout, že určité oblasti mozku hrály zvláštní roli při chápání a provádění výpočtu. Tyto oblasti zahrnují třetí frontální konvoluci (výslovnost čísel), hranatý gyrus a fisuru interparietalis (čtení čísel) a opět hranatý gyrus pro psaní čísel.
Krátce po Henshenově pokroku Berger v roce 1926 rozlišoval mezi primární a sekundární akalculií. Primární akalculie je „čistý“ stav, ve kterém jedinec nemůže pochopit matematické pojmy ani provádět matematické operace. Sekundární akalculie je ztráta schopností výpočtu, která pramení z jiných kognitivních potíží, jako je paměť. Bylo zpochybněno, zda primární akalculie může existovat nezávisle na jiných kognitivních poruchách.
V roce 1936 Lindquist navrhl, že léze různých oblastí mozku mohou způsobit různé poruchy výpočtu, a že tedy existuje několik variant akalculie.
V roce 1940 Gerstmann tvrdil, že akalculie je spojena s aspekty Gerstmannova syndromu, které zahrnují pravolevou zmatenost, agrafíi a digitální agnózii.
V roce 1983 Boller a Grafman dále dospěli k závěru, že kalkulační potíže mohou vzniknout také z různých nedostatků, jako je neschopnost přiřadit hodnotu názvu čísla.
O akalculii bylo provedeno málo výzkumů, navzdory skutečnosti, že výpočet je považován za základní kognitivní dovednost na vyšší úrovni. Nicméně kalkulační dovednosti jsou hodnoceny v neuropsychologických zkouškách, jako je Mini-Mental State Examination (MMSE). Pro akalculii neexistují žádné normy, podle kterých by člověk mohl být porovnáván při posuzování jeho/její úrovně kognitivních poruch s ohledem na kalkulační schopnosti.
Vzhledem k tomu, že výpočet zahrnuje integraci několika kognitivních dovedností, rozumí se, že jedinec s akalculií (nebo potížemi s výpočtem) je nedostatečný v některé z následujících čtyř sfér: 1) pochopení, že každé číslo představuje hodnotu, a okamžitá registrace této hodnoty, 2) rozpoznání hodnoty čísla vzhledem k jiným číslům, 3) znalost umístění čísla v řadě čísel a 4) asociace číselného symbolu s jeho jménem, vyslovené slovně.
Mladým školákům jsou matematické pojmy předkládány kumulativním způsobem. Pokrok vyžaduje uchopení základních pojmů před postupem k obtížnějším a zapojeným pojmům. Existuje přirozená variabilita v rychlosti, s jakou mladí školáci chápou matematické pojmy, a ti, kteří mají extrémní potíže udržet základy matematických pojmů (jako je globální kvantifikace nebo vnímání numerosity), jsou považováni za trpící vývojovou dyskalkulií.
Je známo, že poškození levého úhlového gyru způsobuje výpočetní obtíže podobné těm, které jsou spojeny s primární akalculií a anarithmetií. Poškození různých, ale ne nutně identifikovaných oblastí mozku však může způsobit výpočetní obtíže, protože k provádění matematických výpočtů jsou nezbytné různé kognitivní funkce.
Mezi poruchy výpočtu patří neschopnost provádět jednoduché matematické operace, jako je sčítání, odčítání, dělení a násobení.
Akalculie je spojována s lézemi parietálního laloku (zejména úhlového gyru) a čelního laloku a může být časným příznakem demence. Akalculie je někdy pozorována jako „čistý“ deficit, ale běžně je pozorována jako jeden ze souhvězdí příznaků, včetně agrafie, agnózie prstu a zmatenosti levé-pravé ruky, po poškození levého úhlového gyru, známého jako Gerstmannův syndrom (Gerstmann, 1940; Mayer a kol., 1999).
Studie pacientů s lézemi na parietálním laloku prokázaly, že léze na úhlovém gyru mají tendenci vést k většímu poškození zapamatovaných matematických faktů, jako jsou násobilky, s relativně neporušenými schopnostmi odečítání. Naopak pacienti s lézemi v oblasti intraparietálního sulcusu mají tendenci mít větší deficity v odečítání, se zachovanými schopnostmi násobení (Dehaene a Cohen, 1997). Tyto dvojité disociace podporují myšlenku, že různé oblasti parietální kůry jsou zapojeny do různých aspektů numerického zpracování.
Běžné screeningové postupy u akalculie zahrnují dotaz pacienta na odpověď na otázky týkající se pořádku, provádění paměťových testů k vyloučení možnosti duševní poruchy, pojmenovávání (pojmenování částí objektů), testy čtení, testy psaní, testy výpočtů, pojmenovávání prstem, kreslení hodin a testování orientace vlevo/vpravo. Testy psaní, testy pravopisu, pojmenovávání prstem a orientace vlevo/vpravo jsou všechny testy k potvrzení přítomnosti Gerstmannova syndromu. Akalculie je jednou ze čtyř definujících složek Gerstmannova syndromu; další tři složky jsou agrafie, agnózie prstu a zmatenost vpravo/vlevo. Akalculie je typicky přítomna kvůli Gerstmannovu syndromu nebo je spojena s jinými poruchami. Je nutné poznamenat, že existuje „problém oddělit poruchy výpočtu od poruch v jiných oblastech“. Proto je testování funkcí kromě schopností výpočtu klíčové pro screening akalculie – aby bylo možné vyloučit jiné poruchy. Rozsáhlejší testování zahrnuje „techniky mapování mozku, jako je poziční emisní tomografie (PET), funkční magnetická rezonance (fMRI) a potenciály související s událostmi (ERP), které pomohly osvětlit některé funkční anatomické vztahy pro zpracování čísel“.
Základní vyšetření numerických schopností u pacientů s poškozením mozku by mělo zahrnovat verbální i neverbální aspekty zpracování čísel. Navrhují se tyto testy:
• rozpětí číslic směrem dopředu a dozadu.
• počítání směrem dopředu a dozadu.
• Symbolické překódování (čtení nahlas a diktování jednoduchých a víceciferných
• číslic).
• Jednociferná aritmetika. Aby se snížil podíl vstupních a výstupních deficitů na výkonnosti pacienta, mohou být problémy současně prezentovány v písemné podobě a nahlas čteny zkoušejícím. Prioritně by měly být testovány známé problémy s násobením a jednoduché odčítání, protože odrážejí rotační verbální, respektive množstevní procesy.
• Víceciferné písemné výpočty.
• Konkrétní aritmetické problémy vyžadující určité plánování.
• Vyhodnocení numerozity množin teček, prezentováno buď stručně za účelem testování schopností odhadu, nebo po neomezenou dobu, aby bylo umožněno sériové počítání.
Vzhledem k tomu, že akalculie je příznakem častěji známého Gerstmannova syndromu, může být obtížné pouze diagnostikovat akalculii. Místo toho může být označena jako jeden z jejích příznaků a vést k případné diagnóze Gerstmannova syndromu. „Za předpokladu, že jako primární faktory lze vyloučit celkové mentální postižení a významnou afázovou poruchu, měla by prezentace deficitů, jako je agrafie, akalculie a pravolevá zmatenost, upozornit klinického lékaře na možnost fokálního onemocnění zadního parietálního laloku.“ (Poruchy) Strukturální a funkční neurozobrazování může mít další hodnotu při určování existence základních neurologických abnormalit.
Gerstmannův syndrom a podobné kombinace příznaků jsou výsledky, nikoli nemoci. Léčba je proto věnována základní neurologické abnormalitě. Kognitivní rehabilitace může být užitečná u příznaků, které zasahují do činností každodenního života, jako je agrafie a akalculie.
Rehabilitace akalculie se provádí několika způsoby. Cvětková navrhuje použít metodu „rekonstrukce čísel“. Začíná se začleněním určitých „vizuálních prvků (např. vyplnění osmi, počínaje číslem 3), hledáním určitých prvků v rámci čísla (např. hledáním čísla 1 v čísle 4) a nakonec provedením slovní analýzy podobností a rozdílů, které lze pozorovat mezi čísly“. Současně s použitím této techniky rekonstrukce čísel by měla být vyvinuta cvičení prostorové orientace, pochopení vztahu zprava doleva a vizuální analýza geometrických objektů a forem.
V zásadnější podobě byla použitá metoda rotační praxe: získávání jednoduchých aritmetických faktů pomocí drilu nebo koncepčního tréninku, nebo tvorba strategií pro řešení konkrétních problémů.
Sohlberg a Mateer uvedli, že „léčba by pak měla zahrnovat cvičení, která umožní prostorovou analýzu a trénink zrakové motoriky“. Rehabilitační úkoly jsou prováděny podle programu, který postupně zvyšuje obtížnost, počínaje jednoduchými pohyby určenými pro dosažení nebo označení objektů následovaných kopírováním postav ve dvou rozměrech a konče konstrukcí trojrozměrných postav.
V případové studii Rosselliová a Ardila popisují rehabilitaci 58leté ženy s prostorovou alexií, agrafíí a akalculií spojenou s cévním poraněním v pravé hemisféře. „Rehabilitace byla založena na rehabilitaci jednostranného prostorového zanedbání a s tím spojených prostorových obtíží.“ (Rosselliová a Ardila 1996). Pacientka mohla adekvátně provádět ústní výpočty, ale byla zcela neschopná provádět písemné aritmetické operace s čísly složenými ze dvou nebo více číslic. Ve speciálním testu písemných aritmetických operací (sčítání, odčítání, násobení a dělení) bylo získáno počáteční skóre 0/20. Bylo pozorováno, že míchala aritmetické postupy a neadekvátně orientovala sloupce v matematických problémech.
Zavedené rehabilitační techniky zahrnovaly následující:
„1. Pomocí krátkých odstavců s červenou svislou čárou umístěnou na levém okraji a s řádky očíslovanými na levé a pravé straně musela pacientka pomocí ukazováčku hledat čísla odpovídající jednotlivým řádkům. Stopy (svislá čára a čísla) byly postupně eliminovány.
2. V textu o maximálně 12 řádcích musel pacient doplnit chybějící písmena (tj. provést sekvenční a objednaný prostorový průzkum).
3. Cvičení na stornování dopisů se neustále opakovala a byly do nich zařazeny stopy k usnadnění jejich provedení. Zaznamenán byl čas a přesnost.
4. Při spontánních nácvicích psaní pomocí linkovaného papíru s tlustou barevnou linkou v levém okraji musela pacientka při vyplňování každé linky hledat svislou linku. Později byla linka odstraněna, ale pacientka musela verbalizovat (zpočátku nahlas a později sama pro sebe) a zkoumat až úplně doleva, než začala číst další linku.
5. Aby se usnadnilo opakování čísel pomocí diktátu, používaly se k umístění čísel v prostoru čtverce a pojmy hierarchie se praktikovaly trvale (jednotky, desítky, stovky atd.).
6. Za účelem školení v aritmetických operacích jí byly písemně zadány sčítání, odčítání, násobení a dělení číslicemi oddělenými ve sloupcích tlustými barevnými čarami a vrcholky sloupců byly očíslovány (zprava doleva).
Pacientka musela verbalizovat aritmetické postupy a pravým ukazováčkem hledat levý okraj, než mohla přejít do dalšího sloupce. Později si pacientka sama zapisovala operace, které jí byly diktovány. Výše popsané techniky se ukázaly jako užitečné 8 měsíců po zahájení léčby. Pacientka vykazovala výrazné zlepšení, ale v žádném případě úplné uzdravení.“.
Jedinci s akalculií obecně žijí normální život, pokud se nevyskytují jiná postižení nebo traumatická zranění, která brání normálnímu životu. Podrobnosti z případové studie publikované v roce 2003 popisovaly stav pětapadesátileté ženy žijící s akalculií. „Kromě nedostatků v psaní a počítání poklesla jak pravopis, tak čtení. Občas se objevily výpadky paměti. Navzdory těmto nedostatkům zůstala denní životní činnost nedotčená“. Jiná případová studie publikovaná v roce 1990 popisovala stav a řízení bývalé účetní, která „utrpěla malý ohraničený subdurální hematom levé temenní kosti při autonehodě“. Byla schopna normálně mluvit, číst a psát, ale nebyla schopna provést jednoduché sčítání za číslo deset. Případová studie uvádí, že pacientka také prokázala „těžkou agnózii prstu a ve skutečnosti se zdálo, že agnózie prstu přímo souvisí s její neschopností provádět výpočty“. Pacientka byla do jisté míry schopna zvládnout akalculii návštěvou terapeuta, který s ní pracoval speciálně na úkolech rozpoznávání prstů, zejména na výpočtech prstů. Tato terapie zvýšila její matematické schopnosti na úroveň střední školy poté, co se léčila řadu měsíců.
„Gerstmannův syndrom a podobné kombinace příznaků zadní parietální oblasti (jako je akalculie) jsou obvykle výsledkem fokálního cerebrovaskulárního onemocnění v zadní větvi levé střední mozkové tepny nebo infarktu širší zóny, obvykle zahrnující angulární gyrus nebo subjacentní bílou hmotu (Brodmannova oblast 39). Ve vzácných případech může traumatické poranění mozku expandujícího novotvaru v této stejné oblasti způsobit všechny nebo všechny prvky (akalculie je jedním ze čtyř prvků) příznaků tohoto syndromu.“
Progresivní nefluentní afázie · Sémantická demence · Logopenická progresivní afázie
Porucha sluchového zpracování · Bolest hlavy · Postnazální kapání