Sagitální nebo boční pohled na lidskou hlavu. Horní alveolární hřeben se nachází mezi čísly 4 a 5.
Alveolární hřeben (11px /ælˈvi.ələr/; také známý jako alveolární okraj) je jeden ze dvou čelistních hřebenů buď na střeše úst mezi horními zuby a tvrdým patrem nebo na spodní části úst za dolními zuby. Alveolární hřebeny obsahují důlky (alveoly) zubů.
Mohou být cítit jazykem v oblasti přímo nad horními zuby nebo pod spodními zuby. Jeho povrch je pokryt malými hřebeny. Zvuky vydávané jazykem dotýkajícím se alveolárního hřebenu při mluvení se nazývají alveolární. Příklady alveolárních souhlásek v angličtině jsou například, [t], [d], [s], [z], [n], [l] jako ve slovech time, dragon, silly, zoo, nasty a lollipop. Existují však výjimky, například mluvčí newyorského přízvuku, kteří vyslovují [t] a [d] na zadní straně svých zubů. Při vyslovování těchto zvuků se jazyk dotýká ([t], [d], [n]), nebo se téměř dotýká ([s], [z]) horního alveolárního hřebenu, který může být také označován jako gumový hřeben. V mnoha jiných jazycích jsou tytéž souhlásky vyslovovány mírně odlišně a jsou často popisovány jako zubní souhlásky. V mnoha jazycích jsou souhlásky vyslovovány tak, že se jazyk dotýká nebo je blízko horního alveolárního hřbetu. První z nich se nazývají alveolární plosivy a druhé alveolární frikativa.