Anāpānasati (páli), což znamená „všímavost dýchání“ („sati“ znamená všímavost; „ānāpāna“ znamená vdechování a výdech), je základní formou meditace, kterou vyučuje Buddha. Podle tohoto učení, jak je prezentováno v Anāpānasati Suttě, praktikování této formy meditace jako součásti ušlechtilé osmidílné stezky vede k odstranění všech nečistot (kilesa) a nakonec k dosažení nibbāny (nirvány). Buddhovo učení v této věci bylo založeno na jeho vlastní zkušenosti s používáním anapanasati jako součásti jeho prostředků k dosažení vlastního osvícení. Anapanasati se často praktikuje s mettā bhāvanā, aby se zabránilo stažení ze světa a ztrátě soucitu (Kamalašila, 1996).
Anāpānasati Sutta je specificky o bdělosti ve vztahu k vdechování a výdechu. Doporučuje praktikování ānāpānasati meditace jako prostředek kultivace sedmi faktorů probuzení: sati (bdělost), dhamma vicaya (analýza), viriya (vytrvalost), která vede k piti (vytržení), pak k passaddhi (vyrovnanost), která zase vede k samádhi (soustředění) a pak k upekkhā (vyrovnanost). Nakonec Buddha učil, že s těmito faktory vyvinutými v tomto postupu povede praktikování ānāpānasati k uvolnění (páli: nibbāna; sanskrt: nirvana).
Anāpānasati se běžně praktikuje ve spojení s vipassanā, zazen, nebo shikantaza (zenová meditace v tradici Soto). Nicméně dostatečná koncentrace, dosažená pomocí apanasati, je předpokladem pro vipassanu.
Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
Praxe anāpānasati se liší. Obvykle člověk začíná sezením v pohodlné poloze, se zády a krkem rovně, v pohodlném a klidném prostředí.
Meditující by měl dýchat přirozeně, bez pokusů o změnu délky nebo hloubky dechu. Je-li dech krátký, měl by meditující pouze pozorovat, že dech je krátký. Je-li dech dlouhý, měl by meditující pouze pozorovat, že dech je dlouhý.
Učitelé vám vysvětlí, že v netrénované mysli neustále vznikají myšlenky, které narušují soustředění. Vznikají a zase odpadávají jako vlny v oceánu. Když si jich člověk nevšímá, pomalu uvadají a mizí. Na druhou stranu, když jim člověk věnuje pozornost, brzy se ztratí v pavučině myšlenek.
V této tradici existují dva typy myšlenek: myšlenky z minulosti a myšlenky na budoucnost. Ty mohou přinést štěstí nebo smutek. Říká se, že když je mysl ponechána bez dozoru, přeskakuje z jedné myšlenky na druhou a bezcílně bloudí.
Praktikanti jsou vedeni k tomu, aby se vyhnuli tomu, že jejich praxe bude narušena pomíjivými myšlenkami a aby se opět ponoukli k soustředění na své dýchání.
Formálně existuje šestnáct stupňů – nebo lekcí – ānāpānasati. Ty jsou rozděleny do čtyř tetradů (tj. množin nebo skupin po čtyřech). První čtyři kroky zahrnují zaměření mysli na dýchání, což je ‚tělový kondicionér‘ (páli: kāya-sankhāra). Druhý tetrad zahrnuje zaměření na pocity (vedanā), které jsou ‚myslový kondicionér‘ (páli: citta-sankhāra). Třetí tetrad zahrnuje zaměření na mysl samotnou (páli: citta), a čtvrtý na ‚pravdu‘ (páli: dhamma). (Srovnej správnou myslivost.)
Jakékoli meditační sezení anāpānasati by mělo probíhat jednotlivými fázemi v pořadí, počínaje prvním, ať už cvičící provedl všechny fáze v předchozím sezení nebo ne.