Atribuční předsudky jsou kognitivní předsudky, které ovlivňují atribuci – způsob, jakým určujeme, kdo nebo co bylo zodpovědné za událost nebo akci.
Takové předsudky se obvykle opírají o rozdíly mezi aktéry a pozorovateli – lidé zapojení do akce se na věci dívají jinak než ti venku (pozorovatelé).
Často jsou způsobeny asymetrií v dostupnosti (v tomto kontextu často nazývanou „salience“). Chování herců je snáze zapamatovatelné než nastavení pozadí; nebo je naše vlastní vnitřní vřava přístupnější nám samotným než ostatním. V důsledku toho jsou naše úsudky o přisouzení často zkresleny v tomto smyslu.
V některých experimentech se například subjektům ukazovala pouze jedna strana rozhovoru nebo byly schopny vidět jednu z tváří konverzačních účastníků. Ten, na koho měly subjekty lepší pohled, byl jimi hodnocen jako důležitější, vlivnější a mající větší roli v rozhovoru.
Existují určité důkazy, že inteligentnější a sociálně zdatnější lidé se častěji dopouštějí chyb v přisuzování.
Nejznámějším a nejreprezentativnějším příkladem atribučního zkreslení je základní atribuční chyba.