Autoerotika je praktika sexuální stimulace sebe sama. Tento termín zpopularizoval koncem 19. století britský sexuolog Havelock Ellis, který autoerotiku definoval jako „fenomén spontánní sexuální emoce generované v nepřítomnosti vnějšího stimulu probíhajícího přímo nebo nepřímo od jiné osoby“. [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Nejběžnější autoerotickou praktikou je masturbace a oba termíny jsou často používány jako synonyma, i když masturbace může nastat i u partnera.
Mnoho lidí používá dilda, vibrátory a další sexuální hračky, když jsou sami. Autofelace, tedy akt sání vlastního penisu, se vyskytuje u méně než 1% mužské populace. Je vzácná, protože její provádění vyžaduje velkou fyzickou flexibilitu. Autoerotické chování je považováno za běžnou součást lidského vývoje, počínaje tím, kdy jsou děti schopny se sexuálně stimulovat.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Někteří lidé se z náboženských nebo osobních důvodů domnívají, že autoerotika je špatná. Například masturbace je římskokatolickou církví považována za špatnou (svitek k roku 2352), protože odstraňuje plození a jednotící dimenze sexuálního aktu a poskytuje pouze jednu rozkoš, a proto je urážkou cudnosti.
Několik autoerotických praktik je považováno za nebezpečné , někdy dokonce vedoucí ke smrti. Patří mezi ně autoerotické dušení a sebesvazování. Možnost zranění nebo dokonce smrti, která existuje při provozování partnerských verzí těchto fetišů (hra na dušení, respektive svazování) se drasticky zvyšuje kvůli izolaci a nedostatku pomoci v případě problému.
Autoerotika u jiných živočišných druhů
Zvířecí autoerotika byla pozorována u mnoha druhů, a to jak ve volné přírodě, tak v zajetí. Je známo, že jedinci některých druhů vytvářejí nástroje pro autoerotické účely.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Slovo autoerotika se občas používá k označení sexuálního pocitu, který se vyskytuje bez vnější stimulace.