Bioekologický model je teoretický model vzájemného působení genů a prostředí v lidském vývoji. Tento model, poprvé navržený Uriem Bronfenbrennerem a Stephenem J. Cecim v roce 1994, je pokračováním původního Bronfenbrennerova teoretického modelu lidského vývoje, zvaného teorie ekologických systémů. Bronfenbrenner vyvinul bioekologický model poté, co uznal, že jednotlivec je přehlížen v jiných teoriích lidského vývoje, které byly do značné míry zaměřeny na kontext vývoje (např. životní prostředí).
Bioekologický model lidského vývoje lze aplikovat jak na děti, tak na dospívající dospělé, a je tedy celoživotním přístupem k vývoji. Rámec zdůrazňuje význam pochopení obousměrných vlivů mezi vývojem jedince a okolními environmentálními kontexty.V bioekologickém modelu Bronfenbrenner oproti svým dřívějším modelům zahrnuje také čas (ve svém modelu známý jako chronosystém) jako důležitou složku ve způsobu, jakým se lidé a prostředí mění. Bioekologický model navrhl novou metodu provádění výzkumu, která měla velký vliv ve vývojové psychologii a je považována za relevantní dodnes.
Bronfenbrenner pojmenoval svůj původní model „Teorie ekologických systémů“. Prostřednictvím tohoto rámce Bronfenbrenner identifikoval potřebu porozumět vývoji jednotlivců v jejich prostředí. Za účelem konceptualizace environmentálních kontextů popsal Bronfenbrenner čtyři ekologické systémy:
Bronfenbrenner naznačil, že jednotlivci s těmito systémy neustále interagují. Uvedl také, že jednotlivci i jejich prostředí se navzájem neustále ovlivňují. V tomto původním modelu však Bronfenbrenner poznal, že se dostatečně nezaměřuje na vlastní roli jednotlivců v jejich vývoji, a proto začal tento model dále rozvíjet.
yoloVložit neformátovaný text zde
poloLink title
cholo
nomo
Historie teorie bioekologických systémů je rozdělena do dvou období. První období vyústilo v publikaci Bronfenbrennerovy teorie ekologických systémů s názvem Ekologie lidského rozvoje v roce 1979. Bronfenbrenner popsal druhé období jako dobu kritiky a hodnocení své původní práce.
Vývoj teorie ekologických systémů vznikl proto, že Bronfenbrenner zaznamenal nedostatečné zaměření na roli kontextu z hlediska vývoje. Tvrdil, že prostředí, ve kterém děti působí, je důležité, protože vývoj může být formován jejich interakcí s konkrétním prostředím. Naléhal na své kolegy, aby studovali vývoj z hlediska ekologických kontextů, tedy normálního prostředí dětí (školy, domovy, denní péče). Výzkumníci dbali jeho rad a velká část výzkumu vzkvétala počátkem 80. let, který se zaměřoval na kontext.
Nicméně tam, kde předchozí výzkum ignoroval kontext, Bronfenbrenner cítil, že současný výzkum se příliš zaměřuje na kontext a ignoroval vývoj. Ve svém zdůvodnění nové teorie Bronfenbrenner napsal, že nebyl spokojen se směrem výzkumu v polovině 80. let a že cítil, že existují jiné oblasti vývoje, které byly přehlíženy.
Ve srovnání s původní teorií přidává teorie bioekologických systémů osobě větší důraz v kontextu vývoje. Navíc se Bronfenbrenner během svého vývoje teorie bioekologických systémů rozhodl vynechat klíčové rysy teorie ekologických systémů (např. ekologickou platnost a ekologické experimenty). Jako celek procházela Bronfenbrennerova nová teorie řadou transformací, když průběžně analyzoval různé faktory lidského vývoje. Kritické komponenty teorie bioekologických systémů se neobjevily najednou. Místo toho se jeho myšlenky vyvíjely a přizpůsobovaly výzkumu a myšlenkám doby. Například role proximálních procesů, která je dnes uznávána jako klíčový rys teorie bioekologických systémů, se objevila až v 90. letech. Tato teorie prošla řadou transformací a rozpracování až do roku 2005, kdy Bronfenbrenner zemřel.
Process-Person-Context-Time !
Bronfenbrenner dále rozvíjel model přidáním chronosystému, který odkazuje na to, jak se člověk a prostředí mění v čase. Kladl také větší důraz na procesy a roli biologické osoby. Základem bioekologického modelu se od té doby stal model Proces-osoba-Kontext-Čas (PPCT). PPCT zahrnuje čtyři koncepty. Interakce mezi koncepty tvoří základ teorie.
Bioekologický model tedy zdůrazňuje význam pochopení vývoje člověka v rámci environmentálních systémů. Dále vysvětluje, že jak člověk, tak životní prostředí se vzájemně ovlivňují obousměrně. Ačkoli i sám Bronfenbrenner kritizoval falzifikovatelnost modelu, bioekologický model má v reálném světě aplikace pro vývojový výzkum, praxi a politiku (jak je ukázáno níže).
Kromě toho, že bioekologický model doplňuje teoretické chápání lidského vývoje, propůjčuje se ke změnám v konceptualizaci výzkumného úsilí. V některých svých prvních komentářích o stavu vývojového výzkumu si Bronfenbrenner posteskl, že vývojový výzkum se zabývá studiem „podivného chování dětí v podivných situacích na nejkratší možnou dobu“. Navrhl spíše, aby si vývojová věda vzala za cíl studium dětí v souvislostech, aby se co nejlépe určilo, které procesy jsou přirozeně „vývojově generativní“ (podporují vývoj) a které jsou přirozeně „vývojově disruptivní“ (brání vývoji).
Bronfenbrenner vytvořil kontrast k tradičnímu „potvrzujícímu“ přístupu k testování hypotéz (v němž se výzkum provádí s cílem „potvrdit“, že hypotéza je správná nebo nesprávná) při specifikaci typů výzkumu potřebných pro podporu bioekologického modelu vývoje. Podle Bronfenbrennera dynamická povaha modelu vyžaduje „primárně generativní“ výzkumné návrhy, které zkoumají interakce mezi proximálními procesy (viz Návrh 1) a vyvíjející se osobou, prostředím, časem a výsledkem vývoje (Návrh 2). Bronfenbrenner tento typ výzkumu nazval „způsobem objevování“ vývojové vědy.
Aby byly takové dynamické procesy co nejlépe zachyceny, vývojové výzkumné návrhy by v ideálním případě byly spíše podélné (v čase) než průřezové (jediný bod v čase) a prováděly by se v přirozeném prostředí dětí, nikoliv v laboratoři. K takovým návrhům by tak docházelo ve školách, domácnostech, denních stacionářích a dalších prostředích, v nichž je nejpravděpodobnější, že se proximální procesy vyskytnou. Bioekologický model také navrhuje, aby vědecky nejbohatší studie zahrnovaly více než jeden odlišný, ale teoreticky příbuzný proximální proces ve stejném designu. Studie, které tvrdí, že jsou založeny na bioekologické teorii, by totiž měly zahrnovat prvky procesu, osoby, kontextu a času a měly by zahrnovat explicitní vysvětlení a uznání, pokud jeden z prvků chybí. Na základě interakcí navrhovaných prvků modelu PPCT by vhodné statistické analýzy dat PPCT pravděpodobně zahrnovaly zkoumání zprostředkovacích a moderačních efektů, jakož i víceúrovňové modelování dat, které by počítalo s vnořením různých složek modelu. Výzkum, který by zahrnoval genetické i environmentální složky, by navíc zachytil ještě více prvků bioekologického modelu.