Christopher Richard Brand (narozen v Prestonu, Anglie, 1. června 1943) je britský psychologický a psychometrický výzkumník, který si získal pozornost médií svými kontroverzními výroky o rase a inteligenci. Je absolventem The Queen’s College Oxford a spolupracovníkem Nuffield College v Oxfordu, 1968-70. byl identifikován s London School of Differential Psychology
Brand je zastáncem IQ testování a faktoru obecné inteligence a Brand měl „zásadní vliv na šíření vlivu inspekčního času jako teoreticky zajímavého korelátu psychometrické inteligence“, podle Iana Dearyho a Pauline Smithové v International Handbook of Intelligence, editované Robertem Sternbergem. Deary a Smith uvádějí, že korelace inspekčního času s psychometrickou inteligencí je v současnosti považována za 0,4. 25. výročí původního objevu tohoto vztahu nedávno oslavilo v roce 2001 zvláštní vydání Intelligence.
Brandova diskuse o nepoměru mezi rasami v průměrných výsledcích testů kognitivních schopností vyvolala kontroverze, zejména kvůli jeho podpoře dědičné hypotézy takových rozdílů. Brand o sobě mluví jako o „rasovém realistovi“ a jednou řekl zvědavému novináři, že akceptuje to, co odpůrci londýnské školy dlouho nazývali „vědeckým rasistou“. Rozvedl: „Chci pomáhat lidem s problémy způsobenými nízkým IQ. Způsob, jakým bych se snažil vysvětlit vyšší úroveň kriminality a nemanželských porodů, by nebyl odkazem na černost nebo rasu, ale na IQ, které dělá většinu vysvětlující práce.“
Brandovy nejkontroverznější názory vyvolaly titulky v roce 1996, kdy byl v neděli citován v listu Independent a doporučoval, aby „dívky s nízkým IQ“ byly „povzbuzovány k sexu s chlapci s vyšším IQ“ spíše než se svými obvyklejšími společníky s nízkým IQ (což má za následek genetické zhoršení). „Existuje spousta inteligentních afrických mužů, se kterými by mohly mít černošky sex,“ řekl, i když dodal (stejně jako jeho hrdinný psycholog William McDougall), že černoši pravděpodobně potřebují mít povolenou polygamii. Brand také napsal, že „ženy mají sklon k klamné promiskuitě“ (protože jedno dítě z deseti není biologickým dítětem otce v domácnosti) a že Sigmund Freud měl proto pravdu, když připisoval slabší superega ženám než mužům. (Neobvykle je Brand zastáncem psychometrika-psychologa Hanse Eysencka i Freuda.) Jeho kniha The g Factor: General Intelligence and Its Implications z roku 1996 vedla k obviněním z vědeckého rasismu a sexismu a jeho univerzitní přednášky byly protestovány a uzavřeny Antinacistickou ligou z Edinburghu. Brandova kniha byla následně stažena vydavatelem John Wiley & Sons. Následně byla publikována zdarma na webu Douance .
Také v roce 1996 se Brand postavil na obranu nositele Nobelovy ceny Daniela Carletona Gajduska, který byl obviněn z pedofilie. Brand napsal, že: „Akademická studia a moje vlastní zkušenost [jako sboristy občas importované staršími muži] naznačují, že nenásilná pedofilie se souhlasícím partnerem starším 12 let nikomu neuškodí, pokud pedofilové a jejich partneři mají nadprůměrné IQ a úroveň vzdělání.“ Byl propuštěn po roce tajného procesu ze svého 27letého působení na Edinburské univerzitě v roce 1997 za jednání, které údajně „přivedlo univerzitu do nemilosti“. Považoval to za výsledek „mediálně organizovaného rozhořčení nad jeho politickou nekorektností“. Univerzita mu následně vyplatila částku rovnající se maximálnímu odškodnění, které tehdy britské právo požadovalo za nespravedlivé propuštění.
V letech 2000 až 2004 byl Brand výzkumným konzultantem nadace Woodhill Foundation a jejího programu CRACK se sídlem v Baltimoru ve státě Maryland, který platí drogově závislým matkám (50% černochům) 200 dolarů za sterilizaci. Při vzpomínce na konec smlouvy, když odcházel do důchodu, řekl, že doufá, že program „přinese skutečné pokroky pro [eugenickou příčinu]“. Dlouho nejznámější jako akademický recenzent knih, jeho nedávné myšlení lze ochutnat prostřednictvím jeho recenzí v Amazon Books , jeho článků v American Renaissance a The Occidental Quarterly, jeho (spoluautorem) kapitoly „Why ignore the g factor?“ a jeho weblogu (kde je zveřejněna jeho fotka). V roce 2007 byl interviewován pro ‚Heretical‘ a ‚New Statesman‘.
Independent on Sunday (Londýn) 14. dubna 1996, s. 21.