Kommensurability nebo nekommensurability je pojem ve filozofii vědy, který popisuje srovnání mezi různými jednotkami měření. Například vzdálenost měřená v kilometrech a objem vody měřený v litrech jsou nekommensurable; nelze převádět míle na litry. Nicméně čas měřený v týdnech a čas měřený v minutách jsou souměřitelné, protože týden je konstantní počet minut (10080); lze převádět mezi minutami a týdny vynásobením nebo dělením 10080.
Vědecké teorie jsou popsány jako souměřitelné, pokud je lze porovnat, aby se zjistilo, která je přesnější; pokud jsou teorie nesouměřitelné, neexistuje způsob, jak je lze porovnat mezi sebou, aby se zjistilo, která je přesnější.
Myšlenku, že vědecká paradigmata jsou nesrozumitelná, zpopularizoval filozof Thomas Kuhn ve své knize Struktura vědeckých revolucí (1962). Napsal, že „když se mění paradigmata, mění se s nimi i sám svět“ (viz zejména X. kapitola této knihy). Podle Kuhna nemohou zastánci různých vědeckých paradigmat plně ocenit nebo pochopit úhel pohledu toho druhého, protože žijí, abych tak řekl, v různých světech. Kuhn uvedl tři důvody této neschopnosti:
V přípisu (1969) ke Struktuře vědeckých revolucí Kuhn dodal, že se domnívá, že nekommensurability je alespoň částečně důsledkem role podobnostních množin v normální vědě. Konkurenční paradigmata seskupují pojmy různými způsoby, s různými podobnostními vztahy. Podle Kuhna to způsobuje zásadní problémy v komunikaci mezi zastánci různých paradigmat. Je obtížné měnit takové kategorie v mysli, protože skupiny se učily pomocí exemplářů místo definic. Tento problém nelze podle Kuhna vyřešit použitím neutrálního jazyka pro komunikaci, protože rozdíl nastává před aplikací jazyka.
Filozofie Paula Feyerabenda byla také do značné míry založena na myšlence nesouměřitelnosti. Feyerabend tvrdil, že myšlenkové rámce, a tedy i vědecká paradigmata, mohou být nesouměřitelná ze tří důvodů. Jeho seznam důvodů je podobný jako u Kuhna. Nicméně Feyerabend poprvé představil svou představu o nesouměřitelnosti v roce 1952 na semináři Karla Poppera o LSE. Do skupiny byli zahrnuti Elizabeth Anscombeová, Peter Geach, H.L.A. Hart a Georg Henrik von Wright. Stručně řečeno, Feyerabendova představa o nesouměřitelnosti je následující:
Podle Feyerabenda nelze pojem nesymetričnosti zachytit ve formální logice, protože se jedná o jev mimo doménu logiky.
Donald Davidson kritizoval pojem nesouměřitelnosti ve svém článku „On the very idea of a conceptual scheme“.
Davidsonova kritika je zaměřena na konceptuální relativismus – myšlenku, že realita je relativní k určitému schématu, a tudíž to, co je reálné v jednom schématu, nemusí být reálné v jiném.
Davidson dále poukazuje na to, že „kde se liší pojmová schémata, liší se i jazyky“. To znamená, že držet se určitého pojmového schématu znamená držet se určitého jazyka. Z toho pak vyplývá, že dvě pojmová schémata by byla nesrozumitelná pouze v případě, že by nebylo možné převést teorii vyjádřenou v jazyce jednoho schématu do myšlenek vyjádřených v jazyce druhého. Tvrdí, že je nemožné dát smysl totálnímu selhání schopnosti převést danou teorii z jednoho jazyka do druhého. Z toho vyplývá, že je nemožné dát smysl pojmu, že dvě teorie jsou nesrozumitelné.
Davidsonova představa, že držet se určitého konceptuálního schématu znamená držet se určitého jazyka, je úzce paralelní s mnohem staršími spisy Ludwiga Wittgensteina. Wittgenstein tvrdil, že naše sdělení lze chápat jako sérii „jazykových her“, v nichž je chybou brát věci, které znějí podobně (jak bychom nazvali „stejná slova“) z jedné hry, a používat je v jiné hře. Tyto jednotlivé hry jsou pro Wittgensteina nesrozumitelné.