Dramatická terapie (psaná dramaterapie ve Velké Británii) je forma psychoterapie, která se snaží usnadnit fyzickou integraci a osobní růst jednotlivců, párů, rodin a různých skupin pomocí divadelních a dramatických procesů. Dramatický terapeut pracuje v širokém spektru prostředí, včetně nemocnic, škol, psychiatrických center, věznic a podniků.
V této formě terapie jsou lidé povzbuzováni k tomu, aby vyjadřovali a následně zkoumali své pocity, vnitřní konflikty tím, že je před pozorovateli předvádějí,
Moderní využití dramatického procesu a divadla jako terapeutické intervence začalo Psychodramem. Oblast se rozšířila, aby umožnila mnoho forem divadelních intervencí, jako je terapie včetně role-play, divadelních her, skupinových dynamických her, mimů, loutkářství a dalších improvizačních technik. Často se „Dramatická terapie“ využívá na pomoc klientovi:
Teoretický základ „Dramatické terapie“ spočívá v dramatu, divadle, psychologii, psychoterapii, antropologii, hře a interaktivních a tvůrčích procesech.
Ve své knize „Drama jako terapie: Teorie, praxe a výzkum“ popisuje Phil Jones vznik záměrného užití dramatu jako terapie jako trojí. Nejprve dlouhou historii dramatu jako léčivé síly s dávnými kořeny v léčivých rituálech a dramatech různých společností. Spojitost mezi dramatem a psychologickým uzdravením společnosti, i když ne jednotlivce, poprvé formálně uznal Aristoteles, který byl původcem pojmu „katarze“. Za druhé, na počátku dvacátého století nemocniční divadlo a práce Morena, Evreinova a Iljina znamenaly nový postoj ke vztahu mezi terapií a divadlem, který poskytl základ pro vznik dramaterapie později v tomto století. Nakonec, ovlivněna experimentálními přístupy k divadlu, skupinové dynamice, hraní rolí a psychologii v šedesátých letech, se dramaterapie objevila jako terapie kreativního umění v sedmdesátých letech.
Dnes je dramaterapie praktikována po celém světě a v současné době existují akademické vzdělávací programy ve Velké Británii, Kanadě, Nizozemsku, Izraeli a Spojených státech.
Phil Jones ve své knize „Drama jako terapie, divadlo jako žití“ napsal, že jádrem dramaterapie je 9 základních procesů. Patří mezi ně projektivní identifikace a dramatické distancování. Projektivní identifikace je proces, při kterém člověk cítí pocity, ke kterým ten druhý není schopen se sám dostat. Dramatické distancování odkazuje na způsob, jakým lze k emocionálním a psychologickým problémům snadněji přistupovat pomocí metafory. Klient má prostřednictvím metafory k těmto problémům distancovaný vztah, díky kterému je snáze toleruje.
Stát se dramaterapeutem
V USA je řídícím orgánem Národní asociace pro dramatickou terapii (NADT), která stanovuje pokyny pro akreditaci RDT (Registered Drama Therapist).
V Severní Americe jsou registrovaní dramatičtí terapeuti držiteli magisterského titulu z jedné ze tří institucí akreditovaných Národní asociací pro dramatickou terapii: New York University, California Institute of Integral Studies a Concordia University. Osoby, které jsou držiteli magisterského titulu v příbuzném oboru, mohou být registrovány jako dramatičtí terapeuti tím, že se věnují tomu, co je známo jako trénink alternativní cesty, který se skládá z absolventské výukové práce a stáží prováděných pod dohledem školitele certifikovaného komisí.
Ve Velké Británii je řídícím orgánem Britská asociace dramaterapistů (BADth).
V současné době existuje ve Velké Británii pět postgraduálních vzdělávacích kurzů v oboru Dramaterapie, které vedou ke kvalifikaci schválené Health Professions Council, akreditované British Association of Dramatherapists a uznané ministerstvem zdravotnictví. Tyto kurzy jsou nabízeny na Roehampton University, University of Derby, Sesame, Anglia Ruskin University a The School of Dramatherapy na The Iron Mill Institute.