Echolálie je opakování nebo ozvěna slovních projevů jiné osoby. Vyskytuje se až u 75 % osob s diagnózou autismu, ale také u Tourettova syndromu, vývojových poruch, schizofrenie a příležitostně i u jiných forem psychopatologie.
Slovo „echolálie“ je odvozeno z řeckého „Echo“, což znamená „opakovat“, a „lalia“, což znamená „mluvení“, od lalein „mluvit, žvanit“, onomatopoického původu.
Zdá se, že okamžitá echolálie využívá krátkodobou paměť osoby pro sluchové podněty. Ta je definována jako opakování slova nebo fráze právě vyslovené jinou osobou. Zdá se, že klíčem k pochopení konkrétních záměrů dané osoby je její dobrá znalost.
Opožděná echolálie je definována jako „opakování věty s určitým zpožděním nebo časovým odstupem“. Při popisu tohoto jevu přicházejí na mysl osoby s autismem, které opakují televizní reklamy, oblíbené filmové scénáře nebo rodičovské důtky. Může, ale nemusí mít komunikační charakter.
Zdá se, že tento stav zasahuje do dlouhodobé sluchové paměti, a proto se může jednat o jiný jev než bezprostřední echolálie. Protože může zahrnovat recitaci celých scénářů, je opožděná echolálie často mylně považována za důkaz téměř geniálního intelektu.