V etickém vztahu, ve většině etických teorií, které používají tento termín, je základní a důvěryhodný vztah, který má člověk k jiné lidské bytosti, který nemůže být nutně charakterizován jinou abstrakcí než důvěrou a společnou ochranou těla toho druhého. Poctivost je velmi často hlavním zaměřením.
Obvykle nejzákladnější z těchto zkoumaných vztahů je vztah mezi matkou a dítětem, a druhý nejzákladnější je vztah mezi sexuálními partnery – zaměření feminismu, respektive Queer teorie, kde jsou vztahy ústřední. Teorie rodinných rolí to rozšiřuje na studium paternalistických, mateřských a sourozeneckých rolí a postuluje, že pozdější vztahy jsou vytvářeny převážně proto, aby plnily role, které si člověk vypěstoval, aby se cítil pohodlně jako součást rodinného prostředí – rodina původu tak nastavuje vzor pro rodinu volby.
Na rozdíl od etických teorií, které vycházejí z řešení společenských sporů nebo z metaetiky, jak je definována v západní morální filozofii, etických tradic zdůrazňujících abstraktní morální kódy vyjádřené v nějakém jazyce s určitou soudcovskou hierarchií, mají etické vztahové teorie tendenci zdůrazňovat lidský vývoj. Zaměřují se tedy na nerovnou moc a takové záležitosti, jako je sexuální poctivost, manželský závazek, výchova dětí a odpovědnost za vedení takových podstatných tělesných a pečovatelských záležitostí, jako je toaletní trénink, odstavení, formování postojů k sexualitě a k masturbaci. Žádná etická tradice neopomněla předepsat alespoň nějaká pravidla pro vedení takových vztahů.
Carol Gilliganová proslula tím, že prosazovala roli vztahů jako ústředního bodu morálního uvažování a nadřazeného základu pro porozumění lidským volbám, než jakýkoliv předchozí jazykový nebo metaetický koncept. Lawrence Kohlberg, její kolega proslulý prací na morálním rozvoji jako součásti lidského vývoje, měl výhrady, ale nakonec se k ní připojil a založil popisnou etiku vztahového chování v tom, co nazývali etickou komunitou nebo jen komunitou: To byla ve skutečnosti komunita praktik, která, alespoň v Kohlbergově pojetí, měla jádro epistemické komunity těch, kterým bylo svěřeno definovat a vyřešit spory mezi členy a usnadnit růst morálního vývoje: nejen u dětí, ale i vězňů a dalších. Jejich demokratické výchovné zásahy jsou stále standardem, podle kterého se měří všechna práce v etické vztahové psychologii. Nesrovnali však různé přístupy k morálnímu vývoji, které k projektu zaujali, spíše hráli v intervencích zcela odlišné role.
Donald R. C. Reed, jehož Následovník Kohlberg: Liberalism and the Practice of Democratic Community, 1998, nastínil rozšíření těchto principů na principy deliberativní demokracie, tvrdí, že „během čtyř let po zveřejnění Gilliganovy knihy In a Different Voice, (1982), Kohlberg i Gilligan revidovali své účty morálního vývoje tak, že se sbližovali mnohem více, než je obecně uznáváno.“ Argumentuje pro „rozšíření tohoto sbližování tak, aby zahrnovalo porozumění vyvinuté v rámci spravedlivých komunitních projektů“.
Mohandas Gándhí, Konfucius, Menno Simons a Baruch Spinoza jsou příklady osobností morální filosofie a politické filosofie, které se zaměřily především na etická rozhodnutí učiněná v samotném rámování a setkání s morálními zásahy. Zelení a Noví konfuciáni jsou dva příklady moderních hnutí, které jsou zčásti odvozeny z relačních tradic.