Funkční gramatika je název pro jakýkoli z řady funkčně založených přístupů k vědeckému studiu jazyka, jako je gramatický model vyvinutý Simonem Dikem nebo systémová funkční gramatika Michaela Hallidaye; další významnou postavou v nedávném lingvistickém funkcionalismu je Talmy Givón.
Dik charakterizuje funkční gramatiku následovně:
Ve funkčním paradigmatu je jazyk především pojímán jako nástroj sociální interakce mezi lidskými bytostmi, užíván se záměrem navázat komunikativní vztahy. V rámci tohoto paradigmatu se člověk pokouší odhalit instrumentalitu jazyka s ohledem na to, co s ním lidé dělají a dosahují v sociální interakci. Přirozený jazyk, jinými slovy, je chápán jako integrovaná součást komunikativní kompetence uživatele přirozeného jazyka.(2, str. 3)
Vzhledem ke svému důrazu na použití, komunikativní funkci a sociální kontext jazyka se funkční gramatika výrazně liší od ostatních lingvistických teorií, které zdůrazňují čistě formální přístupy ke gramatice, například Chomskyanova generativní gramatika. Funkční gramatika je silně spojena se školou lingvistické typologie, která vychází z práce Josepha Greenberga.