Vnitřní reprodukční anatomie ženy.
Gräfenbergův bod neboli bod G je ženská erotogenní zóna, jejíž stimulace vede k vysokému sexuálnímu vzrušení a silným orgasmům.
Původ a obliba termínu
Termín „bod G“ zavedli Addiego a spol. v roce 1981. Je pojmenován po německém gynekologovi Ernstu Gräfenbergovi, který v roce 1944 poprvé vyslovil hypotézu o jeho existenci. Existence bodu G byla odhalena až v následujícím roce, kdy Ladas a kol. vydali knihu The G Spot and Other Recent Discoveries About Human Sexuality (Bod G a další nedávné objevy o lidské sexualitě). Krátce po vydání Ladasovy knihy mnoho gynekologů veřejně kritizovalo její odbornost a přesnost…
Údajná poloha bodu G se v průběhu času měnila. K jeho nalezení byly použity dvě základní metody:
Jednou ze studií, která využívala sebehodnocení úrovně vzrušení, byla případová studie se svobodnou ženou, která tvrdila, že při stimulaci bodu G zažila „hlubší“ orgasmus. V publikované studii bylo uvedeno, že stimulace přední stěny pochvy způsobila zvětšení této oblasti o padesát procent.
Jiná studie zkoumala jedenáct žen, které se snažily najít toto místo v laboratorních podmínkách. Výzkumníci se pokoušeli najít bod G „prohmatáváním celé pochvy ve směru hodinových ručiček“. Při použití této techniky vědci podle svých údajů zjistili, že čtyři z žen mají na přední stěně pochvy velmi citlivé oblasti.
Navzdory odborné a vědecké kritice a skepsi je bod G jako pojem široce přijímán veřejností. Jedna studie uvádí, že 84 % žen věří, že ve vagíně existuje „vysoce citlivá oblast“. Většina populárních sexuologických knih považuje bod G za skutečný.
Pozdější empirické výzkumy bodu G přinesly různé výsledky. Testy, které zkoumaly inervaci poševní stěny, ukázaly, že neexistuje jedna oblast s větší hustotou nervových zakončení. Nedávná studie 110 bioptických vzorků odebraných 21 ženám dospěla k závěru, že neexistuje vaginální lokalita s větší hustotou nervových zakončení. Zastánci bodu G jsou kritizováni za to, že příliš důvěřují neoficiálním důkazům od žen.
Několik studií, které se pokoušely přesněji lokalizovat bod G, přineslo pozitivní důkazy, avšak pouze na malých vzorcích účastníků, a byly kritizovány za použití pochybných vyšetřovacích metod. Nedávná ultrazvuková studie uvádí, že ženy, které tvrdily, že prožívají vaginální orgasmus, měly statisticky častěji silnější tkáň v přední stěně pochvy.
Jiní vědci se pokusili najít bod G na základě tvrzení, že stimulace bodu G vede k ženské ejakulaci. Tepper vyslovil hypotézu, že neurinní ženský ejakulát pochází z ženských parauretrálních žláz neboli Skeneovy žlázy. Ve své studii zkoumali tkáň 18 pacientů a prokázali, že 15 z nich vykazovalo prostatické specifické antigeny.
Novější studie toto zjištění potvrdily, takže někteří nazývají Skeneho žlázy ženskou prostatou. Toto zjištění bylo použito k tvrzení, že bod G je ve skutečnosti systém žláz a kanálků, které obklopují močovou trubici. Tento systém se nachází v přední (frontální) stěně pochvy, asi jeden centimetr od povrchu a jednu třetinu až polovinu cesty od poševního vchodu.
V červenci 2002 objevil Emmanuele Jannini z univerzity v italské Aquile aktivitu PDE5 v oblasti bodu G a vyslovil domněnku, že absence orgasmu v bodě G souvisí s nedostatkem Skeneho žláz u některých žen. U těchto žen byly koncentrace PDE5 mnohem nižší.
Většina vědců se však domnívá, že spojení mezi Skeneho žlázou a bodem G je slabé. Zdá se, že Skeneova žláza nemá receptory pro stimulaci dotykem a přímé důkazy o jejím zapojení nebyly předloženy.
O pádných důkazech existence skvrny G informoval Ian Sample, vědecký zpravodaj britského deníku The Guardian, ve vydání ze čtvrtka 21. února 2008. Následující text je citací z tohoto novinového článku: „Lékaři tvrdí, že našli první přesvědčivý důkaz o existenci skvrny G, ale tvrdí, že ne všechny ženy ji mají.
Ultrazvukové snímky odhalily jasné anatomické rozdíly mezi ženami, které uvedly, že zažívají vaginální orgasmus, a skupinou žen, které ho nezažívají. Snímky identifikovaly oblast silnější tkáně, kde se údajně skrývá bod G, který nebyl viditelný u žen, které nikdy neprožily vaginální orgasmus.
Lékaři z italské univerzity v L’Aquile, kde byla studie provedena, tvrdí, že výsledky studie umožňují ženám provést rychlý test, který potvrdí, zda mají či nemají skvrnu G.
O umístění, a dokonce i o existenci bodu G se v lékařských kruzích vedou vášnivé spory. Lékaři sice vědí, že ženská sexuální anatomie se značně liší, ale až dosud neexistoval žádný pádný důkaz, který by tyto rozdíly spojoval se sexuálními reakcemi ženy.
„Poprvé je možné jednoduchou, rychlou a levnou metodou zjistit, zda žena má, či nemá skvrnu G,“ řekl Dr. Emmanuele Jannini časopisu New Scientist.
Předpokládá se, že bod G má vliv pouze na schopnost ženy mít vaginální orgasmus, takže pokud ho žena nemá, „může mít normální orgasmus prostřednictvím stimulace klitorisu,“ řekl Jannini.
Vztah k uretrální houbě
Někteří tvrdí, že uretrální houba je stejná jako bod G.