Hypovolémie (též hypovolémie) je ve fyziologii a medicíně stav sníženého objemu krve, přesněji pokles objemu krevní plazmy.
Objemová žízeň může být způsobena řadou věcí, včetně krvácení a průjmu. Objemová žízeň vzniká, když se sníží objem krevní plazmy.
Častými příčinami hypovolémie mohou být dehydratace, krvácení, zvracení, těžké popáleniny a léky jako diuretika nebo vazodilatancia typicky používaná k léčbě hypertenze. Vzácně se může objevit v důsledku darování krve, pocení a konzumace alkoholu.
Těžká hypovolemie vede k hypovolemickému šoku.
Nízký objem krve může mít za následek mnohočetné selhání orgánů, poškození a selhání ledvin, poškození mozku, kóma a smrt (desanguinace).
Reagovat na hypovolémii je úkolem pro systémy bilance tělních tekutin i systémy osmotické rovnováhy.
Této funkce je dosaženo dvěma soubory receptorů; jeden v ledvinách a druhý v srdci.
Desanguinace (z latinského sanguis, krev) odkazuje na stav bytí vyplývající z masivní ztráty krve.
Ledviny mají specializovaný soubor buněk, které umožňují rozpoznání změn v prokrvení ledvin. Tyto buňky přirozeně detekují přítomnost hypovolémie a reagují odpovídajícím způsobem na ztrátu krevního objemu. Tyto buňky vylučují hormon zvaný renin, pokud dojde k poklesu prokrvení ledvin. Renin proudí do krve a tam iniciuje přeměnu bílkoviny zvané angiotenzinogen na angiotenzin. Aby angiotenzin I působil na tělo, musí být enzymy přeměněn na svou aktivní formu, angiotenzin II. Fyziologicky angiotenzin II stimuluje uvolňování hormonů zadní hypofýzou (ADH, také známý jako vazopresin) a kůrou nadledvin (aldosteron). Aldosteron způsobuje, že ledviny zpětně vstřebávají sodík, což vede k zpětnému vstřebávání vody. ADH (vazopresin) také způsobuje, že ledviny zpětně vstřebávají vodu. Angiotenzin II zvyšuje krevní tlak stahováním tepenných svalů.
Další soubor receptorů zodpovědných za detekci objemové nedostatečnosti se nachází v srdečních síních. Běžně se označují jako strečové receptory, tyto síňové baroreceptory detekují množství krve, která je pumpována zpět do srdce z žil. Tělo neustále vrací krev do srdce žílami. Proto, když se sníží objem krve transportované zpět do srdce, tyto receptory detekují změnu množství krve a tím snižují uvolňování atriálního natriuretického peptidu.
Aktivace renin-angiotenzinového systému i pokles atriálního natriuretického peptidu spolu s jejich dalšími funkcemi přispívají k vyvolání žízně, a to ovlivněním subfornického orgánu.
Dále se při poklesu intravaskulární tekutiny snižuje krevní tlak a tělo se to snaží kompenzovat přesunem tekutiny z jiných buněčných kompartmentů do cévy. Tekutina se přenáší ze všech tekutinových kompartmentů v těle, včetně intracelulárních, intersticiálních a jiných extravaskulárních kompartmentů.
Klinické příznaky se mohou projevit až po ztrátě 10-20% celkového objemu plné krve.
Hypovolémie může být rozpoznána podle zvýšeného pulsu, sníženého krevního tlaku a absence perfuze podle kožních příznaků (zblednutí kůže) a/nebo doplnění kapilár na čele, rtech a nehtových lůžkách. Pacient může pociťovat závratě, mdloby, nevolnost nebo velkou žízeň. Tyto příznaky jsou také charakteristické pro většinu typů šoku.
Všimněte si, že u dětí může kompenzace vést k uměle vysokému krevnímu tlaku i přes hypovolémii. To je další důvod (kromě počátečního nižšího krevního objemu), proč je třeba i možnost vnitřního krvácení u dětí vždy léčit agresivně.
Také se podívejte na zřejmé známky vnějšího krvácení a zároveň si uvědomte, že lidé mohou vykrvácet k smrti vnitřně bez jakékoli vnější ztráty krve.
Zvažte také možné mechanismy poranění (zejména volantu a/nebo použití/nepoužití bezpečnostních pásů při nehodách motorových vozidel), které mohly způsobit vnitřní krvácení, jako je protržení nebo pohmoždění vnitřních orgánů. Pokud jste k tomu vyškoleni a situace to dovoluje, proveďte sekundární prohlídku a zkontrolujte hrudní a břišní dutinu na bolest, deformitu, střežení nebo otok. (Zranění pánve a krvácení do stehna ze stehenní tepny může být také život ohrožující.)
Drobná hypovolémie ze známé příčiny, která byla zcela pod kontrolou (např. odběr krve od zdravého pacienta, který není anemický), může být potlačena počátečním odpočinkem po dobu až půl hodiny. Pro doplnění organismu ztracených sodíkových iontů jsou potřebné ústní tekutiny včetně mírných cukrů (jablečná šťáva je dobrá) a bohaté na elektrolyty. Dárce je dále doporučeno, aby v příštích dnech jedl kvalitní pevná jídla s bílkovinami. Obvykle by se jednalo o objem tekutiny menší než jeden litr (1000 ml), i když je to vysoce závislé na tělesné hmotnosti. Větší lidé snášejí o něco větší ztrátu krve než menší lidé.
Závažnější hypovolémii by měla posoudit zdravotní sestra nebo lékař. V případě pochybností přistupujte k hypovolémii agresivně.
Vnější krvácení by mělo být kontrolováno přímým tlakem. Pokud přímý tlak selže, měly by být zváženy jiné techniky, jako jsou výškové a tlakové body. Škrtidlo by mělo být použito v případě masivního krvácení, tj. tepenného krvácení, jako je femorální tepna, jako poslední možnost, neboť použití škrtidla může snadno usmrtit veškerou tkáň pod jeho aplikací na končetinu, takže je nutná amputace. Pokud první pomoc rozpozná vnitřní krvácení, je třeba okamžitě přivolat pomoc.
Okamžitě je třeba nasadit nouzový kyslík, aby se zvýšila účinnost zbývajícího krevního zásobení pacienta. Tento zásah může zachránit život.
Pokud byla hypovolémie způsobena medikací, podání antidot může být vhodné, ale mělo by být pečlivě sledováno, aby se zabránilo šoku nebo vzniku dalších preexistujících stavů.