Mozkový infarkt je ischemická cévní mozková příhoda, která je důsledkem poruchy krevních cév zásobujících mozek krví. Může být aterotrombotická nebo embolická. Cévní mozková příhoda způsobená mozkovým infarktem by se měla odlišovat od dvou dalších druhů cévní mozkové příhody: mozkového krvácení a subarachnoidálního krvácení. K mozkovému infarktu dochází, když se ucpe céva zásobující část mozku nebo dojde k úniku krve mimo stěny cévy. Tato ztráta krevního zásobení má za následek odumření této oblasti tkáně. Závažnost mozkových infarktů se liší, přičemž jedna třetina případů vede k úmrtí.
Existují různé klasifikační systémy pro mozkový infarkt.
Příznaky mozkového infarktu jsou dány topografickou lokalizací mozkové léze. Je-li infarkt lokalizován v primární motorické kůře mozkové – předpokládá se kontralaterální hemiparéza. Při lokalizaci mozkového kmene jsou typické syndromy mozkového kmene: Wallenbergův syndrom, Weberův syndrom, Millardův-Gublerův syndrom, Benediktův syndrom a další.
Infarkty budou mít za následek slabost a ztrátu citlivosti na opačné straně těla. Fyzické vyšetření oblasti hlavy odhalí abnormální rozšíření zornice, lehkou reakci a nedostatečný pohyb očí na opačné straně. Dojde-li k infarktu na levé straně mozku, bude řeč nesrozumitelná. Zhoršeny mohou být i reflexy.
Při trombotickém mozkovém infarktu se obvykle vytvoří trombus kolem aterosklerotických plaků.
Embolická cévní mozková příhoda se vztahuje k ucpání tepny embolem, putující částicí nebo troskami v krevním oběhu tepny pocházejícími odjinud. Embolus je nejčastěji trombus, ale může jím být i řada dalších látek včetně tuku (např. z kostní dřeně ve zlomené kosti), vzduchu, nádorových buněk nebo shluků bakterií (obvykle z infekční endokarditidy). Embolus může být srdečního původu nebo z aterosklerotického plaku jiné (nebo stejné) velké tepny.
Rizikové faktory pro mozkový infarkt jsou obecně stejné jako u aterosklerózy: cukrovka, kouření tabáku, hypercholesterolémie, hyperlipoproteinémie, vysoký krevní tlak, obezita.
Počítačová tomografie (CT) a MRI skenování ukáže poškozenou oblast v mozku, což ukazuje, že příznaky nebyly způsobeny nádorem, subdurální hematom nebo jiné mozkové poruchy. Blokace se objeví také na angiogramu.
V minulém desetiletí, podobně jako při léčbě infarktu myokardu, byly v terapii mozkového infarktu zavedeny trombolytické léky. Použití intravenózní rtPA terapie lze doporučit u pacientů, kteří dorazí na jednotku cévní mozkové příhody a mohou být plně vyhodnoceny do 3 hodin od nástupu.
Vystřižený pohled na retranslační systém Merci L5, používaný pro odstranění sraženiny u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou
Pokud je mozkový infarkt způsoben trombem, který ucpává průtok krve do tepny zásobující mozek, je definitivní léčba zaměřena na odstranění blokády odbouráním sraženiny (trombolýza), nebo jejím mechanickým odstraněním (trombektomie). Čím rychleji je průtok krve do mozku obnoven, tím méně mozkových buněk odumírá. Ve stále větším počtu primárních center mozkové mrtvice se k rozpuštění sraženiny a odblokování tepny používá farmakologická trombolýza za pomoci lékového aktivátoru tkáňového plasminogenu (tPA).
Dalším zákrokem u akutní mozkové ischemie je odstranění problematického trombu přímo. Toho je dosaženo zavedením katetru do stehenní tepny, jeho nasměrováním do mozkového oběhu a nasazením vývrtkovitého zařízení k zachycení sraženiny, která je poté z těla stažena. Mechanické embolektomické přístroje byly prokázány jako účinné při obnově průtoku krve u pacientů, kteří nemohli dostávat trombolytické léky nebo u kterých byly léky neúčinné, ačkoliv nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi novější a starší verzí těchto přístrojů. Přístroje byly testovány pouze u pacientů léčených mechanickou embolektomií sraženiny do osmi hodin od nástupu příznaků.
Angioplastika a stenting se začaly posuzovat jako možné životaschopné možnosti v léčbě akutní cerebrální ischemie. V systematickém hodnocení šesti nekontrolovaných jednocentrových studií s intrakraniálním stentingem u symptomatické intrakraniální arteriální stenózy, do kterých bylo zařazeno celkem 300 pacientů, se míra technické úspěšnosti (redukce na stenózu <50%) pohybovala v rozmezí 90-98% a míra závažných periprocedurálních komplikací se pohybovala v rozmezí 4-10%. Míra restenózy a/nebo cévní mozkové příhody po léčbě byla rovněž příznivá. Tyto údaje naznačují, že je nutná rozsáhlá, randomizovaná kontrolovaná studie, která by komplexněji zhodnotila možnou terapeutickou výhodu této léčby.
Pokud studie prokáží karotidní stenózu a pacient má reziduální funkci v postižené straně, karotidní endarterektomie (chirurgické odstranění stenózy) může snížit riziko recidivy, pokud je provedena rychle po mozkovém infarktu. Karotidní endarterektomie je také indikována ke snížení rizika mozkového infarktu u symptomatické karotidní stenózy (>70 až 80 snížení průměru).
Při ztrátách tkání, které nejsou bezprostředně smrtelné, je nejlepším postupem vynaložit veškeré úsilí na obnovení poruch prostřednictvím fyzikální terapie, logopedie a cvičení.
cerebrální: Cerebrální žilní sinusová trombóza · CADASIL · Binswangerova choroba · Přechodná globální amnézie
Epidurální · subdurální · subarachnoidální
Cerebrální aneurysma (Intrakraniální aneurysma bobulí, Charcot-Bouchardovo aneurysma)
anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp
noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr
proc, lék (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)