Kay Redfield Jamisonová (narozena 22. června 1946) je americká profesorka psychiatrie a spisovatelka, jedna z předních odbornic na bipolární poruchu (známou také jako maniodeprese), kterou sama trpí. Doktorát z psychologie získala na Kalifornské univerzitě a nastoupila na tamní fakultu. Byla jmenována jednou z „nejlepších lékařek ve Spojených státech“ a časopis Time ji vybral jako „hrdinku medicíny“. Byla také vybrána jako jedna z pěti osobností pro seriál veřejnoprávní televize „Great Minds of Medicine“.
Její kniha Maniodepresivní porucha (kterou napsala společně s Frederickem K. Goodwinem) je klasickou učebnicí bipolární poruchy. V další knize Exuberance: V knize The Passion for Life (Vášeň pro život) cituje výzkumy, podle nichž 15 % lidí, u nichž by mohla být diagnostikována maniodepresivní porucha, nemusí být ve skutečnosti nikdy v depresi; jsou vlastně trvale „sjetí“ životem. Jako příklad uvádí prezidenta Theodora Roosevelta. Sama psala o utrpení těžké deprese a přiznala, že má sebevražedné sklony.
V knize Dotek ohněm: V knize Maniodepresivní porucha a umělecký temperament ukazuje, jak se bipolární porucha může vyskytovat v uměleckých rodinách nebo v rodinách s vysokými výsledky. Jako příklad uvádí lorda Byrona a jeho předky. V knize Night Falls Fast: V knize Night Night: Understanding Suicide (Pochopení sebevraždy) uvádí, jak se s dlouholetým přítelem, geniálním mužem s bipolárními sklony, dohodli, že si zavolají a stráví spolu týden v kontemplaci na chatě, pokud bude mít někdo z nich sebevražedné sklony. Ve skutečnosti se s ní však předtím, než spáchal sebevraždu, nespojil.
Jamisonová v jednom rozhovoru uvedla, že sama byla „bouřlivá“, ale toužila po klidu a pohodě, ale nakonec dala přednost „bouřlivosti spojené s železnou disciplínou“ před „ohromně nudným životem“. Ve své autobiografii An Unquiet Mind (Neklidná mysl) napsala: „Už dávno jsem se vzdala představy o životě bez bouří nebo o světě bez suchých a vražedných období. Život je příliš komplikovaný, příliš neustále se měnící, než aby mohl být něčím jiným než tím, čím je. A já jsem od přírody příliš rtuťovitá na to, abych byla jiná než hluboce obezřetná vůči vážné nepřirozenosti, která je spojena s jakýmkoli pokusem o přílišnou kontrolu nad v podstatě nekontrolovatelnými silami. Vždycky tu budou hnací, rušivé elementy a budou tu, dokud, jak říkal Lowell, nesundáme hodinky ze zápěstí. Nakonec jsou to jednotlivé okamžiky neklidu, bezútěšnosti, silných přesvědčení a šíleného nadšení, které informují o životě člověka, mění povahu a směr jeho práce a dávají konečný smysl a barvu jeho láskám a přátelstvím.“
Jamison je držitelem ceny Williama Styrona udělované Národní asociací pro duševní zdraví (1995), ceny American Suicide Foundation Research Award (1996), ceny Community Mental Health Leadership Award (1999) a v roce 2001 získal MacArthurovo stipendium.
Je profesorkou psychiatrie na Johns Hopkins University School of Medicine a čestnou profesorkou angličtiny na University of St Andrews.