Kognitivní styl je termín používaný v kognitivní psychologii k popisu způsobu, jakým jedinci myslí, vnímají a pamatují si informace, nebo jejich preferovaný přístup k používání těchto informací k řešení problémů. Kognitivní styl se liší od kognitivních schopností (nebo úrovně), přičemž posledně jmenovaná se měří testy schopností nebo tzv. inteligenčními testy. Spory panují ohledně přesného významu termínu kognitivní styl a také ohledně toho, zda se jedná o jeden nebo více rozměrů lidské osobnosti. Zůstává však klíčovým konceptem v oblasti vzdělávání a managementu. Pokud má žák podobný kognitivní styl jako jeho učitel, šance, že bude mít žák pozitivnější zkušenost s učením, se prý zvyšují [nutná citace]. Stejně tak členové týmu s podobnými kognitivními styly budou pravděpodobně pozitivněji vnímat svou účast v týmu[potřebná citace]. I když sladění kognitivních stylů může účastníkům přinést větší pocit pohody při vzájemné práci, to samo o sobě nemůže zaručit úspěch výsledku. Nyní jsou diskutovány některé stávající pojmy a měřítka kognitivního stylu.
Multidimenzionální modely a míry
Analýza kognitivního stylu vyvinula dvourozměrný nástroj kognitivního stylu, jeho (CSA), který je kompilovaným počítačem prezentovaným testem, který měří pozici jednotlivců na dvou ortogonálních rozměrech:
Někteří učenci tvrdí, že tento nástroj, který je alespoň částečně závislý na schopnosti respondenta odpovídat rychlostí, skutečně měří směs kognitivního stylu a kognitivních schopností. To prý přispívá k nespolehlivosti tohoto nástroje.
Bipolární, jednorozměrné modely a míry
Model závislosti na poli, který vymyslel H. Witkin, identifikuje vnímavé chování jedince a zároveň rozlišuje objektové figury od obsahového pole, do kterého jsou zasazeny.
Byly k tomu vyrobeny dva podobné nástroje,
V obou případech je obsahové pole rušivým nebo matoucím pozadím. Tyto nástroje jsou navrženy tak, aby odlišily oborové závislosti (oborově nezávislé od oborově závislých) kognitivních typů; hodnocení, o němž se tvrdí, že je hodnotově neutrální. Oborově nezávislí lidé mají tendenci být samostatnější, pokud jde o rozvoj restrukturalizačních dovedností; to znamená těch dovedností, které jsou vyžadovány během technických úkolů, s nimiž není jedinec nutně obeznámen. Jsou však méně samostatní v rozvoji interpersonálních dovedností. EFT a GEFT se nadále těší podpoře a využití ve výzkumu a praxi. I oni jsou však učenci kritizováni za to, že obsahují prvek schopností, a tak nemusejí měřit kognitivní styl sami.
Oproti tomu teorie kognitivní složitosti () tak, jak je navrhuje Beiri, se snaží identifikovat jedince, kteří jsou složitější ve svém přístupu k řešení problémů, oproti těm, kteří jsou jednodušší. Nástroje používané k měření tohoto konceptu „kognitivního stylu“ jsou buď Driver’s Decision Style Exercise (DDSE) nebo Complexity Self-Test Description Instrument, které jsou poněkud ad hoc, a tak jsou v současnosti málo používané.
Pask rozšířil tyto pojmy v diskuzi o strategiích a stylech učení. V tomto klasifikuje strategie učení buď jako holistické nebo serialistické. Při konfrontaci s neznámým typem problému, holisté shromažďují informace náhodně v rámci, zatímco serialisté přistupují k řešení problémů postupně a postupují od známého k neznámému.
Ornsteinův koncept hemisférické lateralizace, běžně nazývaný teorie levého a pravého mozku, předpokládá, že levá hemisféra mozku řídí logické a analytické operace, zatímco pravá hemisféra řídí holistické, intuitivní a obrazové aktivity. Kognitivní styl je tedy prohlašován za jeden rozměr na škále od extrémního levého mozku po extrémní pravý mozek, podle toho, které přidružené chování u jedince dominuje a o kolik.
Taggartova (1988) „Celomozková teorie zpracování lidské informace“ klasifikuje mozek tak, že má šest divizí, tři na každou hemisféru, což je v jistém smyslu zdokonalený model výše popsané teorie lateralizace hemisféry.
Allinson-Hayes Cognitive Style Index (CSI) má rysy Ornsteinovy teorie levého a pravého mozku. CSI obsahuje 38 položek, z nichž každá je hodnocena pomocí tříbodové stupnice (true; uncertain; false). Někteří učenci zpochybnili platnost konstruktu CSI na základě teoretických a metodologických omezení spojených s jeho vývojem. Je také pozoruhodné, že toto měřítko kognitivního stylu je citlivé jak na pohlaví, tak na kulturu. I když je zcela věrohodné, že kognitivní styl souvisí s těmito sociálními faktory, komplikuje některé otázky vzdělávání a řízení. Naznačuje například, že daného studenta nejlépe vyučuje osoba určitého pohlaví nebo kultury; nebo že pouze osoby určitých kultur mohou harmonicky spolupracovat v týmech.
Model a nástroj, který evidentně měří kognitivní styl s vyloučením kognitivní úrovně
Jeden z nejpopulárnějších modelů kognitivního stylu vymyslel Kirton. Jeho model, nazvaný Adapční-Inovační teorie, tvrdí, že individuální preferovaný přístup k řešení problémů lze zařadit do kontinua sahajícího od vysoké adaptace po vysokou inovaci. Naznačuje, že některé lidské bytosti, nazývané adaptéři, mají tendenci preferovat adaptivní přístup k řešení problémů, zatímco jiné (inovátoři) samozřejmě preferují opak. Adaptéři využívají to, co je dáno k řešení problémů pomocí časově prověřených technik. Případně se inovátoři dívají za hranice toho, co je dáno k řešení problémů s pomocí inovativních technologií. Kirton naznačuje, že zatímco adaptérům se v daném paradigmatu raději daří dobře, inovátoři by raději postupovali jinak, čímž by se snažili existující paradigmata překonat.
Kirton také vynalezl nástroj pro měření kognitivního stylu (alespoň v souladu s tímto modelem) známý jako Kirtonův Adapčně-inovační inventář (KAI). To vyžaduje, aby se respondent ohodnotil dvaatřiceti osobnostními rysy. Nevýhodou všech ostatních výše uvedených snah o měření kognitivního stylu je jejich neschopnost oddělit kognitivní styl a kognitivní úroveň. Vzhledem k tomu, že položky na KAI jsou vyjádřeny v jasném a jednoduchém jazyce, nehraje kognitivní úroveň žádnou významnou roli. Skóre na A-I kontinuu jsou obvykle rozdělena mezi extrémní kognitivní styly vysoké inovace a vysoké adaptace.
Dalším důležitým konceptem spojeným s teorií A-I je přemostění v týmech. Kirton (2003) definuje přemostění jako „oslovení lidí v týmu a pomoc jim být jeho součástí, aby mohli přispět, i když jejich přínos je mimo hlavní proud“. Překlenutí je tedy úkol a role, kterou je třeba se naučit. Nejde o kognitivní styl. Překlenutí také nevede, i když zkušený vedoucí může využít osoby, které uzná za dobré přemostění, aby udržel soudržnost skupiny. Skupinová soudržnost znamená, udržet skupinu při vědomí důležitosti dobré spolupráce jejích členů. Kirton (2003) naznačuje, že pro člověka je snazší naučit se a převzít přemosťující roli, pokud je jeho kognitivní styl mezistupeň. Pokud osoba B převezme překlenovací roli, která pomáhá osobám A a C dobře spolupracovat v týmu, pak se B skóre KAI doporučuje být mezi skóre A a C. Samozřejmě se pouze doporučuje, aby B skóre leží mezi skóre A a C, ne že B skóre leží poblíž KAI znamená. Všechny A, B a C by mohly být špičkové inovátory nebo, když na to přijde, špičkové adaptéry.
V mnoha studiích bylo prokázáno, že kai není ovlivněn ani pohlavími, ani rozdíly v kultuře. Skóre osoby, pokud bylo čtení provedeno ve věku 18 let a starších, vykazuje velmi malou změnu v čase.