Kolektivní nevědomí je termín analytické psychologie a původně ho zavedl Carl Jung. Zatímco Freud nerozlišoval mezi „individuální psychologií“ a „kolektivní psychologií“, Jung se odchýlil od mistra a odlišil kolektivní nevědomí od osobního nevědomí, které by bylo specifické pro každou lidskou bytost. Kolektivní nevědomí označuje tu část nevědomí člověka, která je společná všem lidským bytostem. Obsahuje archetypy, což jsou formy nebo symboly, které se projevují všemi lidmi ve všech kulturách.
Méně mystičtí zastánci jungovského modelu zastávají názor, že kolektivní nevědomí lze adekvátně vysvětlit tak, že vzniká v každém jedinci ze sdíleného instinktu, společné zkušenosti a sdílené kultury. Přirozený proces zobecňování v lidské mysli kombinuje tyto společné rysy a zkušenosti do většinou identického substrátu nevědomí.
Bez ohledu na to, zda spojení jedince s kolektivním nevědomím vychází ze světských nebo mystických prostředků, pojem kolektivní nevědomí popisuje důležitý společný rys, který je pozorován, že existuje mezi sny různých jedinců. Byl jednoduše formulován Jungem jako model.
Ve svých dřívějších spisech nazval Jung tento aspekt psychiky kolektivním nevědomím; později tento termín změnil na objektivní psychiku. Objektivní psychika může být považována za objektivní ze dvou důvodů: je společná pro každého; a má lepší smysl pro sebeideál než ego nebo vědomé já, a tak směřuje já prostřednictvím archetypů, snů, intuice a dělání chyb záměrně k seberealizaci.
V kapitole Definice Jungova klíčového díla „Psychologické typy“ pod definicí „Kolektivní“ Jung odkazuje na „reprezentační kolektivy“ vytvořené Levym-Bruhlem v jeho knize z roku 1910 „Jak domorodci myslí“ jako na to, co popisuje jako kolektivní nevědomí. Otázkou pak zůstává, zda s tím Jung původně přišel, nebo to (jako termín) přeložil z kulturní antropologie a jeho význam syntetizoval svým chápáním.
Adams, M. V. (2002). Afroamerické snění a šelma rasismu: Kulturní nevědomí v jungovské analýze: Psychoanalytická psychologie Vol 19(1) Win 2002, 182-198.