Total Communication (TC) je přístup ke vzdělávání neslyšících, který si klade za cíl využít řadu způsobů komunikace, jako jsou znakové, ústní, sluchové, písemné a vizuální pomůcky, v závislosti na konkrétních potřebách a schopnostech dítěte.
Total Communication byl původně vyvinut Davidem Dentonem na Maryland School for the Deaf v roce 1967, i když termín „totální komunikace“ poprvé použil Roy Holcomb v Kalifornii a byl přijat školou v Marylandu jako oficiální název pro jejich vzdělávací filozofii. TC měl najít střední cestu v letitých sporech mezi oralismem a manualismem a jako alternativa k Simultánní komunikaci. V praxi však většina programů Total Communication používá nějakou formu Simultánní komunikace.
Vzdělávací programy Total Communication vznikly ve Velké Británii, Francii, USA, Číně, Malajsii, Singapuru, Austrálii, skandinávských zemích, Nizozemsku, Francii, Německu a jinde. Ve Spojených státech byla TC nejpopulárnější v 70. a 80. letech, kdy filozofii TC podporovala většina škol a programů pro neslyšící, stejně jako většina významných organizací v oboru[1]. Dnes se zdá, že debata se vede mezi programy TC a bilingvně-bikulturní výchovou.