Úzkost/Uncertainty Management (AUM) je teorie vyvinutá Dr. Williamem B. Gudykunstem ve snaze definovat, co tvoří efektivní komunikaci. Gudykunstův výzkum začal v roce 1985 s využitím existujících teorií jako východiska. Konkrétně stávající výzkum teorie redukce nejistoty (URT) provedený Bergerem a Calabresem (1974) poskytl Gudykunstovi rámec pro další kroky. Jako většina teorií o komunikaci prošla AUM během let několika modifikacemi, jak vycházel na světlo nový výzkum.
Vývoj řízení úzkosti/nejistoty jako teorie
Gudykunstův první model teorie managementu úzkosti/nejistoty byl fúzí výše zmíněné URT a Tajfelovy teorie sociální identity (1978) se zaměřením na komunikaci mezi skupinami. V roce 1988 Gudykunst svůj výzkum mírně paralelizoval, aby se pokusil vysvětlit interkulturní adaptaci jako výsledek redukce nejistoty. Tato verze obsahovala 24 axiomů a zahrnovala práce Stephana a Stephana o úzkosti. Klíčový koncepční rozdíl mezi těmito dvěma koncepty zkoumaný Gudykunstem a existující teorií URT byl zamýšleným výsledkem výzkumu. Výsledkem URT je jednoduše redukce úzkosti a nejistoty. Gudykunstův zamýšlený výsledek byl efektivní komunikace a kulturní adaptace a ne pouze redukce úzkosti. Podstatný rozdíl je v tom, že zvládání úzkosti je udržovat ji mezi minimálními a maximálními prahy po celém spektru, zatímco redukce úzkosti je jednosměrná. Toto poznání, spolu se zavedením bdělosti jako faktoru efektivní komunikace, vedlo Gudykunsta ke konečnému určení vhodného názvu pro jeho výzkum: Teorie řízení úzkostné nejistoty (AUM).
Účelem první iterace AUM měla být praktická aplikace s vysokým stupněm užitečnosti. Formát AUM zahrnuje četné axiomy, které se zase sbíhají a pohybují se ve směru efektivní komunikace. (viz obrázek X). Konkrétní počet axiomů se za posledních patnáct let měnil podle aktualizovaného výzkumu v oblasti mezikulturní komunikace.
Teorie komunikace je typicky zaměřena na jednu ze čtyř úrovní komunikace: individuální, interpersonální, interskupinová a kulturní. AUM je teorie nejvhodnější pro interpersonální a interskupinovou úroveň komunikace. Všechny axiomy zapadnou buď do kategorie interpersonální, nebo do kategorie interskupinové.
Jedním ze dvou způsobů, jak Gudykunst rozlišuje mezi mezilidskou komunikací a meziskupinovou komunikací, je zkoumání predikcí chování. Pokud lze chování vysvětlit kulturními normami nebo sociologickými normami, může být klasifikováno jako meziskupinová komunikace. Pokud je chování nejlépe vysvětleno psychologickými faktory, je to pravděpodobně mezilidská komunikace. Druhým účinným diferenciálem je zkoumání identit, které řídí lidské chování. Pokud je naše chování řízeno osobními nebo lidskými faktory, má mezilidské chování tendenci se vyskytovat. Pokud je řízeno sociálními faktory, je pravdou opak.
Složité teorie, jako je AUM, musí přijmout určité předpoklady jako pravdivé dříve, než bude možné prozkoumat skutečný obsah. Některé metateoretické předpoklady, které Gudykunst o AUM činí, se týkají povahy reality, způsobu, jakým získáváme znalosti, a základu lidského chování. Gudykunst předpokládá, že základní procesy komunikace jsou v různých kulturách stejné; liší se pouze metody interpretace. Také předpokládá, že tyto interpretace jsou způsobem, jakým získáváme data pro vytváření teorií. A konečně, což je pro AUM životně důležité, předpokládá, že když jsou lidé bdělí, mají větší kontrolu nad svým komunikačním chováním. Tento aspekt lidské povahy je někdy označován jako determinismus.
Gudykunst také používá několik teoretických předpokladů. Prvním je, že cizinci vyvolají jak interpersonální, tak interskupinovou úzkost. Perspektiva, kterou zaujímá kvůli rozvoji axiomů, je perspektiva cizince ponořeného do ingroupy.
Další předpoklad se zabývá konceptem nejistoty. Gudykunst předpokládá, že když nejistota spadne mezi minimální a maximální přijatelnou úroveň jedince, dojde pak k efektivní komunikaci. Maximální práh je definován jako míra nejistoty, kterou můžeme mít a stále pohodlně předpovídat chování cizince. Nejistota nad minimální práh nám brání v tom, abychom se s cizincem nudili a tím omezovali komunikaci.
Dalším pojmem, který potřebuje pracovní definici pro účely AUM, je efektivní komunikace. Jednoduše řečeno, efektivní komunikace je rozsah, v jakém je zpráva interpretována svým příjemcem se zamýšleným významem od odesílatele. Komunikace je efektivnější, když odesílatel i příjemce používají stejné referenční rámce. V mezikulturní komunikaci je to však často nepravdivé a interakce s cizími lidmi se zase mohou ukázat jako obtížnější.
A konečně mechanismem, kolem něhož se točí AUM, je všímavost. Když lidé komunikují bezmyšlenkovitě, mají tendenci využívat široké kategorie a stereotypy k předvídání chování. Jak se všímavost zvyšuje, kategorie se stávají konkrétnějšími a typicky přesnějšími prediktory. Jelikož jsme díky všímavosti otevřeni více informacím, je pravděpodobnější, že správně identifikujeme rámec interpretace přijímače.
Gudykunst používá 47 axiomů jako stavebních kamenů pro věty AUM. Axiomy jsou „propozice, které zahrnují proměnné, které jsou považovány za přímo spojené kauzálně; axiomy by proto měly být výroky, které implikují přímé kauzální vazby mezi proměnnými“ (Blalock 1969). Axiomy mohou být považovány za nejnižší společné jmenovatele, ze kterých jsou odvozeny všechny kauzální věty. Viz obrázek A níže:
Obrázek A: Schéma teorie zvládání úzkosti/nejistoty
Axiomy jedna až pět se všechny vztahují k našemu pohledu na sebe sama nebo k sebepojetí. Gudykunst zahrnuje do této kategorie osobní identity, sociální identity a kolektivní sebevědomí. Sociální identity se používají, když se snažíme předvídat chování mezi skupinami a osobní identity se přirozeně používají pro mezilidské chování. Obě působí tak, že nám pomáhají zvládat nejistotu a úzkost tím, že dostatečně předvídají chování. Pokud se některá z těchto identit cítí ohrožena, Gudykunst věří, že se pokusíme zvýšit kolektivní sebevědomí a tím podpořit pozitivnější výsledek. Čím větší je naše sebevědomí, tím lépe jsme schopni zvládat svou úzkost (Becker 1971).
Axiom 1: Zvýšení míry, do jaké naše sociální identity řídí naše interakce s cizími lidmi, povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když jsme si jisti svými sociálními identitami, nejsme všímaví, když jsou cizí lidé vnímáni typickými členy outgroup a když se naše úzkost a nejistota pohybují mezi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005, s. 294)
Axiom 2: Zvýšení míry, do jaké naše osobní identity řídí naše interakce s cizími lidmi, povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze v individualistických kulturách, když si neuvědomujeme, jsme si jisti ve svých osobních identitách a naše úzkost a nejistota se pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005, s. 294)
Axiom 3: Zvýšení našeho sebevědomí při interakci s cizími lidmi povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my si neuvědomujeme. (Gudykunst, 2005, s. 294)
Axiom 4: Zvýšení našeho kolektivního sebevědomí specifického pro naši skupinu při interakci s cizími lidmi z vnějších skupin na základě specifické skupiny povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze pro skupiny, na kterých je založeno kolektivní sebevědomí, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a když nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 294)
Axiom 5: Zvýšení vnímaného ohrožení naší sociální identity při interakci s cizími lidmi povede ke zvýšení naší úzkosti a snížení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 294)
Další sada Gudykunstových axiomů naznačuje, že naše motivace k interakci s cizími lidmi přímo souvisí s naplňováním potřeb. Za prvé, máme potřebu důvěřovat ostatním, že se budou chovat příznivě nebo alespoň očekávaným způsobem. Za druhé, a to pouze v kontextu vztahů mezi skupinami, potřebujeme cítit začlenění do skupiny, jinak se určitě rozvine úzkost. Paradoxně, třetí potřebou, na kterou Gudykunst poukazuje, je naše potřeba potvrzení vlastního pojetí. Chceme být zahrnuti do skupiny, ale ne do té míry, aby se naše identita ztratila v davu.
Axiom 6: Nárůst naší potřeby skupinového začleňování při interakci s cizími lidmi vyvolá nárůst naší úzkosti. Hraniční podmínka: Tento axiom platí pouze tehdy, když nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 295)
Axiom 7: Nárůst naší potřeby udržovat naše sebepojetí při interakci s cizími lidmi vyvolá nárůst naší úzkosti: Hraniční podmínka: Tento axiom platí pouze tehdy, když nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 295)
Axiom 8: Nárůst míry, do jaké cizí lidé potvrzují naše sebepojetí, vyvolá pokles naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a když nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 296)
Axiom 9: Nárůst naší důvěry v naši schopnost předvídat chování cizích lidí vyvolá pokles naší úzkosti; pokles naší úzkosti vyvolá nárůst naší důvěry v předvídání chování cizích lidí. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a když nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 296)
Máme tendenci chovat se příznivěji k cizím lidem, jejichž manýry a přesvědčení se sbíhají s našimi. V tomto případě máme větší sklon projevovat empatii, tolerovat více nejasností a mít méně strnulý společenský postoj, když usilujeme o uzavření. Strnulý postoj nebo úzkoprsé myšlení nás vede k tomu, že usilujeme o uzavření vzájemného vztahu co nejpřímějším způsobem. Pokud bychom projevili empatii a pokusili se objektivněji přemýšlet o perspektivě cizího člověka, měli bychom být zase pózováni k tomu, abychom akceptovali více nejasností a hledali nejvhodnější řešení místo nejpřímějšího.
Axiom 10: Zvýšení naší schopnosti komplexně zpracovávat informace o cizích lidech povede k poklesu naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 297)
Axiom 11: Zvýšení rigidity našich postojů k cizím lidem povede ke zvýšení naší úzkosti a snížení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 297)
Axiom 12: Zvýšení naší orientace na nejistotu povede ke zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat chování cizích lidí. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 298)
Axiom 13: Zvýšení naší tolerance k nejednoznačnosti povede ke snížení naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my si toho nevšímáme. (Gudykunst, 2005, s. 298)
Axiom 14: Zvýšení naší schopnosti vcítit se do cizích lidí povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když si vážíme cizích lidí a když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my si toho nevšímáme. (Gudykunst, 2005, s. 298)
Axiom 15: Zvýšení míry, do které se k nám cizí lidé přibližují, povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze v individualistických kulturách, když jsme si jisti svou sociální identitou a nevnímáme hrozby od cizích lidí, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 298)
Dalších sedm axiomů této teorie se zaměřuje na to, jak lidé uspořádají své sociální prostředí do kategorií. Když se lidé kategorizují, uvědomí si, že jsou členy skupin a outgroups, což vyvolává úzkost a nejistotu. Lidé mají tendenci mít více kategorií pro svůj ingroup než pro outgroup, ale čím více jsou obeznámeni s outgroup, tím více kategorií vidí. Kategorie, které lidé vytvoří pro outgroups, povedou k očekáváním ohledně chování člena této skupiny, která mohou být buď pozitivní, nebo negativní. Očekávání pak pomáhají lidem předpovědět, přesně nebo nepřesně, chování cizího člověka.
Axiom 16: Nárůst v našem chápání podobností a rozdílů mezi našimi skupinami a skupinami cizinců způsobí pokles naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy, nejsme pozorní a pouze pro cizince, kteří se silně identifikují se svými skupinami. (Gudykunst, 2005, s. 299)
Axiom 17: Nárůst osobních podobností, které vnímáme mezi sebou a cizinci, způsobí pokles naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme pozorní. (Gudykunst, 2005, s. 299)
Axiom 18: Nárůst naší schopnosti kategorizovat cizí lidi do stejných kategorií, do kterých se sami kategorizují, vyvolá nárůst naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 300)
Axiom 19: Nárůst variability, kterou vnímáme ve skupinách cizích lidí, vyvolá pokles naší úzkosti a vzroste naše schopnost přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 300)
Axiom 20: Nárůst vnímání toho, že sdílíme nadřazenou identitu skupiny s cizími lidmi, vyvolá pokles naší úzkosti a vzroste naše schopnost přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 300)
Axiom 21: Nárůst našich pozitivních očekávání ohledně chování cizích lidí vyvolá pokles naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 300)
Axiom 22: Nárůst naší schopnosti pozastavit naše negativní očekávání ohledně chování cizích lidí, když jsou aktivováni, vyvolá pokles naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když jsme všímaví vůči procesu komunikace a naše úzkost a nejistota se pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005, s. 300)
Další čtyři axiomy jsou založeny na situacích, ve kterých dochází ke komunikaci. Lidé mají různé scénáře, od kterých očekávají, že se jimi budou řídit pro danou situaci, podobně jako se herci mohou řídit filmovým scénářem. Nesprávná komunikace nastává, když se lidé řídí scénářem, od kterého předpokládají, že cizince, se kterým komunikují, znají. Lidé také reagují na cizince různě podle podmínek, ve kterých komunikují. Například bylo zjištěno, že spolupráce vede k pozitivním pocitům vůči těm, se kterými pracují (Argyle, 1991). Lidé mají také tendenci mít menší úzkost, když jsou přítomni další členové jejich ingroupů. Síla také ovlivňuje komunikaci a člověk, který cítí, že má menší moc než cizinec v interakci, pocítí větší úzkost vůči této interakci.
Axiom 23: Zvýšení kooperativní struktury úkolů, na kterých pracujeme s cizinci, vyvolá snížení naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 301)
Axiom 24: Zvýšení normativní a institucionální podpory pro komunikaci s cizími lidmi vyvolá snížení naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 301)
Axiom 25: Zvýšení procenta členů naší skupiny přítomných v situaci vyvolá snížení naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 301)
Axiom 26: Zvýšení síly, kterou vnímáme, že máme nad cizími lidmi, vyvolá snížení naší úzkosti a snížení přesnosti našich předpovědí jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my si toho nevšímáme. (Gudykunst, 2005, s. 301)
Dalších pět axiomů je založeno na vazbách mezi lidmi. K čemu axiomy dospějí je, že čím více jsou lidé propojeni s cizími lidmi, tím méně úzkosti a nejistoty pociťují při komunikaci s nimi. Tyto vazby vycházejí z přitažlivosti, vzájemné závislosti, úrovně intimity a počtu stejných lidí, které oba komunikátoři znají.
Axiom 27: Zvýšení naší přitažlivosti k cizím lidem způsobí pokles naší úzkosti a zvýšení naší důvěry v předpovídání jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota nachází mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme všímaví. (Gudykunst, 2005, s. 302)
Axiom 28: Zvýšení množství a kvality našeho kontaktu s cizími lidmi a členy jejich skupin způsobí pokles naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 302)
Axiom 29: Zvýšení naší vzájemné závislosti s cizími lidmi povede ke snížení naší úzkosti a ke zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 302)
Axiom 30: Zvýšení intimity našich vztahů povede ke snížení naší úzkosti a ke zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze pro obecné trendy napříč fázemi vývoje vztahu. V rámci jakékoliv fáze vývoje vztahu nebo v rámci specifických rozhovorů úzkost a nejistota kolísají (tj. působí jako dialektika). Tento axiom platí pouze tehdy, když nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 302-303)
Axiom 31: Nárůst sítí, které sdílíme s cizími lidmi, způsobí pokles naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 303)
Etické interakce s cizinci
Další tři axiomy jsou založeny na důstojnosti a úctě. Předpokládá se, že důstojnost i úcta se vracejí, když jsou dány cizinci. To vede k morální vstřícnosti, což je dobré pro interakci s cizinci, protože obě strany očekávají, že se na ně budou vztahovat pravidla fair play. Když jsou cizinci považováni za morálně vyloučené, je s nimi zacházeno téměř jako s neexistujícími, nebo jako s osobami, které si úctu nebo důstojnost nezaslouží (Optow, 1990). Morální vstřícnost se vztahuje nejen na komunikaci, ale také na kolemjdoucí, kteří nejsou aktivně zapojeni do komunikace s cizinci. Například, pokud člověk učiní prohlášení proti předsudkům, lidé, se kterými je, mají menší pravděpodobnost, že učiní zaujaté prohlášení vůči cizinci.
Axiom 32: Zvýšení naší schopnosti udržet si vlastní a cizí důstojnost v interakci s nimi povede ke snížení naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 304)
Axiom 33: Zvýšení naší úcty k cizím lidem povede ke snížení naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 304)
Axiom 34: Zvýšení naší morální vstřícnosti vůči cizím lidem povede ke snížení naší úzkosti. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když se naše úzkost pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a my nejsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 304)
Gudykunst (2005) konstatuje, že zachování důstojnosti, respektu a morální vstřícnosti vyžaduje bdělost, zejména když úzkost přesahuje maximální úroveň člověka.
Úzkost, nejistota, bdělost a efektivní komunikace
Langer (1989) uvádí, že bdělost zahrnuje vytváření nových kategorií, otevřenost novým informacím a uvědomování si perspektiv cizích lidí. Bdělost je nezbytná pro efektivní komunikaci a je třeba rozvíjet uvědomělé způsoby učení se o cizích lidech. Langer (1997) dochází k závěru, že by to mělo zahrnovat: otevřenost vůči novosti, uvědomování si odlišností, citlivost vůči různým kontextům, uvědomování si více perspektiv a orientaci na přítomnost. Například cizí lidé jsou obvykle uvědomělejší a schopnější „efektivněji vyjednávat potenciálně problematické sociální interakce“ než členové ingroupu. (Devine et al. 1996) Proto by členové ingroupu měli dbát na proces komunikace a ne dbát na výsledek interakce. (Gudykunst, 2005, s. 305)
Následujících pět axiomů je pro efektivní komunikaci zásadní, protože se zaměřují na základní příčiny a procesy efektivní komunikace, zatímco předchozích 34 axiomů se zaměřilo na zvládnutí naší úzkosti a nejistoty při komunikaci s cizími lidmi.
Axiom 35: Zvýšení naší schopnosti popsat chování cizích lidí povede ke zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, pokud dbáme na proces komunikace, nejsme příliš ostražití a naše úzkost a nejistota se pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005, s. 306)
Axiom 36: Zvýšení naší znalosti cizích jazyků a/nebo dialektů povede ke snížení naší úzkosti a zvýšení naší schopnosti přesně předpovídat jejich chování. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, pokud se naše úzkost a nejistota pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy a pokud nejsme ostražití. (Gudykunst, 2005 s. 306)
Axiom 37: Zvýšení naší všímavosti k procesu komunikace s cizími lidmi povede ke zvýšení naší schopnosti zvládat naši úzkost a zvýšení naší schopnosti zvládat naši nejistotu. Hraniční podmínka: Tento axiom platí pouze tehdy, když nejsme příliš bdělí. (Gudykunst, 2005 s 306)
Axiom 38: Zvýšení naší bdělosti nad procesem naší komunikace s cizími lidmi a náprava pragmatických chyb, které se objevují v našich rozhovorech s cizími lidmi, usnadní vyjednávání o významu s cizími lidmi (což přinese a zvýší efektivitu naší komunikace). Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, když jsme bdělí nad procesem komunikace a nejsme příliš bdělí a naše úzkost a nejistota se pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005 s 306)
Axiom 39: Zvýšení naší schopnosti zvládat naši úzkost z interakce s cizími lidmi a zvýšení přesnosti našich předpovědí a vysvětlení týkajících se jejich chování přinese zvýšení efektivity naší komunikace. Hraniční podmínky: Tento axiom platí pouze tehdy, pokud máme na paměti proces komunikace a nejsme příliš ostražití a naše úzkost a nejistota se pohybuje mezi našimi minimálními a maximálními prahy. (Gudykunst, 2005, s. 307)
Cross-Cultural Variability in AUM Processes
Gudykunst se domnívá, že aby byla teorie úplná, musí být zahrnuta kulturní úroveň analýzy a že axiomy týkající se kulturní variability by měly být testovány pouze na kulturní úrovni. Je nezbytné zabývat se mezikulturní variabilitou v hlavních složkách teorie, protože různé typy úzkosti jsou zdůrazněny více v některých kulturách než v jiných. Je to proto, že existují rozdíly v dynamice vztahů mezi cizinci a skupinami napříč kulturami. Například Triandis (1995) nabízí, že kolektivistické kultury mají tendenci výrazněji rozlišovat mezi členy skupiny a členy vnější skupiny, zatímco členové individualistických kultur obvykle jen tak ostře rozlišují mezi různými etnickými skupinami. (Gudykunst, 2005 s 307)
Axiom 40: Nárůst kulturního kolektivismu povede ke zvýšení ostrosti, s jakou je vykreslováno rozlišování mezi cizinci a skupinami. Hraniční podmínky: Tento axiom se nevztahuje na vztahy mezi cizinci-ingroup založené na etnickém původu, a když jsme dbalí. (Gudykunst, 2005, s. 308)
Existuje další faktor kulturní variability, který ovlivňuje naši úzkost a nejistotu při komunikaci s cizími lidmi. Hofstede (2001) navrhuje, že xenofobie v kulturách s vysokou mírou vyhýbání se nejistotě je silnější než v kulturách s nízkou mírou vyhýbání se nejistotě. Například když se zvýší míra vyhýbání se kulturní nejistotě, zvýší se úzkost a nejistota při interakci s cizími lidmi z jiných kultur, ras nebo etnických skupin. (Gudykunst, 2005, s. 308)
Axiom 41: Nárůst předcházení kulturní nejistotě vyvolá nárůst xenofobie členů skupiny ohledně interakce s cizími lidmi. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme pozorní. (Gudykunst, 2005, s. 308)
Hofstede (2001) naznačuje, že genderové složení mezi členy skupiny a členy mimo skupinu ovlivní také úzkost a nejistotu v závislosti na tom, zda se jedná o mužskou nebo ženskou kulturu. Poznamenává, že vliv statusu/moci na členy skupiny a cizince ve vztahu k úzkosti a nejistotě bude ovlivněn kulturní variabilitou mocenské vzdálenosti a také generačními postoji k vyhýbání se kulturní nejistotě.
Axiom 42: Nárůst kulturní maskulinity povede ke zvýšení ostrosti rozlišování mezi cizinci a skupinami, které se uplatňuje u vztahů opačného pohlaví. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 309)
Axiom 43: Nárůst kulturní mocenské vzdálenosti povede ke zvýšení ostrosti rozlišování mezi cizinci a skupinami, které se uplatňuje u vztahů zahrnujících nerovné postavení. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 309)
Axiom 44: Nárůst kulturní nejistoty, které se uplatňuje, povede ke zvýšení ostrosti rozlišování mezi cizinci a skupinami, které se uplatňuje na základě věku. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí pro mezigenerační komunikaci v rámci rodin nebo když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 309)
Příslušnost k individualistovi/kolektivistovi je důležitou složkou toho, jak bude příslušník této kultury zvládat svou nejistotu.
Axiom 45: Nárůst kulturního individualismu povede k nárůstu využívání informací založených na osobě členy skupiny ke zvládání nejistoty s cizími lidmi; nárůst kulturního kolektivismu povede k nárůstu využívání informací založených na skupině a situaci členy skupiny ke zvládání nejistoty s cizími lidmi. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 309)
Hofstede (2001) navrhuje, aby se členové vysokých kultur vyhýbání se nejistotě snažili vyhnout se nejistotě spíše kvůli vyšší míře úzkosti z nejistoty, a proto mají tendenci mít více zavedená kulturní pravidla a normy pro dynamiku mezi skupinami než nízké kultury vyhýbání se nejistotě, aby se minimalizovala nejistota. (Gudykunst, 2005, s. 310)
Axiom 46: Pokud existují jasná pravidla pro interakce cizích skupin, zvýšení kulturní nejistoty vyhýbání se vyvolá snížení úzkosti a nejistoty prožívané při komunikaci s cizími lidmi. Pokud neexistují jasná pravidla pro interakce cizích skupin, zvýšení kulturní nejistoty vyhýbání se vyvolá zvýšení úzkosti a nejistoty prožívané při interakci s cizími lidmi. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 310)
Vnímání efektivní komunikace se liší v individualistických kulturách a kolektivistických kulturách.
Axiom 47: Nárůst kulturního individualismu povede ke zvýšení důrazu na kognitivní chápání, aby bylo možné efektivně komunikovat s cizími lidmi. Nárůst kulturního kolektivismu povede ke zvýšení důrazu na udržování dobrých vztahů mezi komunikátory, aby bylo možné efektivně komunikovat. Hraniční podmínka: Tento axiom neplatí, když jsme bdělí. (Gudykunst, 2005, s. 311)
01 Argyle, M. (1991). Spolupráce. London: Routledge.
02 Becker E. (1971). Zrození a smrt významu. New York: Harper & Row.
03 Berger, C.R. & Calabrese, R. (1975). Některé výzkumy v počátečních interakcích a mimo ně: Směrem k vývojové teorii mezilidské komunikace. Human Communication Research, 1, 99-112.
04 Blalock, H. (1969). Konstrukce teorie. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.
05 Deutsch, M. (1973). Řešení konfliktu. New Haven, CT: Yale University Press.
06 Devine, P., Evett, S., & Vasquez-Suson, K. (1996). Zkoumání mezilidské dynamiky meziskupinového kontaktu. In R. Sorrentino & E.T. Higgins (Eds.), Handbook of motivation and cognition. (Vol 3, pp. 423-464). New York: Guilford.
07 Gudykunst, W.B. (2005). Teorizing about intercultural communication. Thousand Oaks, CA: Sage
08 Hofstede, G. (2001). Culture’s consequences (2nd ed.). Thousand Oaks, CA: Sage.
09 Huber, G., & Sorrentino, R. (1996). Nejistota v mezilidských a meziskupinových vztazích. In R. Sorrentino & E.T. Higgins (Eds.), Handbook of motivation and cognition (Vol. 3, pp. 591-619). New York: Guilford.
10 Langer, E. (1989). Mindfulness. Reading, MA: Addison-Wesley.
11 Langer, E. (1997). The power of mindful learning. Reading, MA: Addison-Wesley.
12 Optow, S. (1990). Moral exclusion and injustice: An introduction. Journal of Social Issues, 46(1), 1-20.
13 Tajfel, H. (1978). Social categorization, social identity, and social comparison. In H. Tajfel (Ed.), Differentiation between groups (pp. 61-76). London: Academic Press.
14 Triandis, H.C. (1995). Individualism & collectivism. Boulder, CO: Westview.