Moderní lékařské názory na sebevraždu považují sebevraždu za otázku duševního zdraví.
Sebevražedné myšlenky jako lékařská pohotovost
Moderní medicína považuje těžké sebevražedné myšlenky za lékařskou pohotovost. Praktici v oblasti duševního zdraví trvale doporučují sebevrahům, aby vyhledali pomoc. To platí zejména tehdy, jsou-li k dispozici prostředky (zbraně, drogy nebo jiné metody) nebo je-li vypracován podrobný plán.
Současné lékařské doporučení je, že lidé, kteří vážně uvažují o sebevraždě, by měli jít na nejbližší pohotovost, nebo zavolat záchrannou službu. Závažné sebevražedné myšlenky, podle tohoto doporučení, je stav, který vyžaduje okamžité lékařské ošetření. Pokud deprese je hlavním faktorem, pak léčba obvykle vede k vymizení sebevražedných myšlenek. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Kritici mainstreamových názorů na duševní zdraví a někteří zastánci práva na smrt tvrdí, že úvaha o sebevraždě či úmysl spáchat sebevraždu zdaleka není známkou špatného duševního zdraví, ale může být racionální a že je právem jednotlivce, aby se sám rozhodl, zda bude dál žít.
Každý, kdo zná osobu, u níž má podezření na sebevraždu, jí může pomoci tím, že si ji vezme stranou a přímo se jí zeptá, zda uvažovala o sebevraždě. Položení takové otázky neznamená, že dříve nespáchala sebevraždu. Následné otázky mohou zahrnovat, zda dotyčná osoba učinila konkrétní opatření, stanovila datum atd. Dotazovaná osoba by se měla snažit být především chápavá a soucitná. Sebevrah se často již cítí zahanben nebo vinen za to, že uvažuje o sebevraždě, a proto by se mělo dbát na to, aby se tato vina nezhoršovala.
Kladná odpověď na tyto otázky by měla být motivací k okamžitému vyhledání lékařské péče. Pokud není lékař, který dotyčnou osobu běžně léčí, k dispozici, doporučuje se obrátit se na pohotovost v nejbližší nemocnici.
Pokud je to možné, měla by osoba se sebevražednými sklony zajít na pohotovost a dobrovolně požádat o přijetí na oddělení duševního zdraví. Výhodou dobrovolného vyhledání léčby namísto nedobrovolného přijetí je, že nedobrovolné přijetí by vyžadovalo zásah právního systému. Kromě toho ve většině jurisdikcí musí být za účelem propuštění dodržen stejný postup, který byl při spáchání spáchání spáchán.
Léčba je zaměřena na základní příčiny sebevražedného myšlení. Klinická deprese je hlavní léčitelnou příčinou, další hlavní kategorií je zneužívání alkoholu nebo drog. Mezi další psychiatrické poruchy spojené se sebevražedným myšlením patří bipolární porucha, schizofrenie, hraniční porucha osobnosti, porucha genderové identity a anorexia nervosa. Sebevražedné myšlenky vyvolané krizemi se zpravidla usadí s časem a poradenstvím. U osoby se silnými nebo alespoň definitivními rodinnými nebo komunitními vazbami může být někdy účinné bezodkladné poskytnutí informací o tom, kdo další by byl zraněn a o ztrátě, kterou by pocítil. U osoby trpící špatným sebevědomím může být nápomocné uvedení cenných a produktivních aspektů jejího života. Někdy může být nápomocné vyvolání prosté zvědavosti o vlastní budoucnosti oběti.
V akutní fázi je bezpečnost člověka jedním z hlavních faktorů, které lékaři zvažují, a to může vést k přijetí na psychiatrické oddělení nebo dokonce k nedobrovolnému přijetí.
Podle randomizované kontrolované studie z roku 2005, kterou provedli Gregory Brown, Aaron Beck a další, může kognitivní terapie snížit počet opakovaných pokusů o sebevraždu o 50%.
Byly použity různé strategie prevence sebevražd:
Výzkum sebevražd je publikován napříč širokým spektrem časopisů, které se věnují biologickým, ekonomickým, lékařským a společenským vědám. Výzkumné práce, přehledné články a další materiály o incidenci, prevenci a léčbě sebevražd pravidelně přinášejí všeobecné lékařské, psychiatrické a klinické a lékařské psychologické časopisy. Kromě nich se několik časopisů věnuje výhradně studiu sebevražd (suicidologie).