V lingvistice se lexikonem (neboli slovní zásobou) jazyka rozumí jeho slovní zásoba, včetně slov a výrazů. Lexikon je také synonymem slova tezaurus. Formálněji řečeno je to zásoba lexémů daného jazyka. Slovo „lexikon“, vytvořené v angličtině roku 1603, pochází z řeckého „λεξικόν“ (lexikon), neut. „λεξικός“ (lexikos), „ze slov nebo pro slova“, od „λέξις“ (lexis), „řeč“, „slovo“, a to od „λέγω“ (lego), „říkat“, „mluvit“.
Lexikon zahrnuje lexémy používané k aktualizaci slov. Lexémy jsou tvořeny podle morfo-syntaktických pravidel a vyjadřují sémy. V tomto smyslu lexikon organizuje mentální slovní zásobu v mysli mluvčího: V lexikonu je jednak uspořádána slovní zásoba jazyka podle určitých principů (např. všechna slovesa pohybu mohou být spojena do lexikální sítě) a jednak obsahuje generativní zařízení vytvářející (nová) jednoduchá a složená slova podle určitých lexikálních pravidel. Například příponu „-ovatelný“ lze přidat pouze k tranzitivním slovesům, takže dostaneme „čitelný“, ale ne „plačitelný“.
Lexikon je obvykle zásobník slov patřících do jednoho jazyka. S určitými výjimkami se můžeme setkat u jazyků, které jsou variantami, jako například brazilská portugalština ve srovnání s evropskou portugalštinou, kde je mnoho slov společných a kde mohou být rozdíly výrazné slovo od slova.
Lingvisté při studiu lexika zkoumají například to, co jsou slova, jak je slovní zásoba jazyka strukturovaná, jak lidé slova používají a uchovávají, jak se slova učí, historii a vývoj slov (tj. etymologii), typy vztahů mezi slovy a také to, jak slova vznikala.
Mentální lexikon, lexikální znalost nebo lexikální koncepce jedince je jeho znalost slovní zásoby. Úloha, kterou mentální lexikon hraje při vnímání a produkci řeči, stejně jako otázky, jak jsou slova z lexikonu zpřístupňována, jsou významným tématem v oblasti psycholingvistiky a neurolingvistiky, kde byly navrženy modely, jako je kohortový model, které vysvětlují, jak jsou slova v lexikonu vyhledávána.
Vyhledejte tuto stránku na Wikislovníku:
lexikon