Mimomanželský styk

Muž a žena podstupující veřejné odhalení za cizoložství v Japonsku, kolem roku 1860

Mimomanželský pohlavní styk nebo cizoložství je obecně definováno jako konsensuální pohlavní styk mimo manželství, prováděný vdanou osobou s někým jiným, než je její zákonný partner. V mnoha jurisdikcích je za cizoložníka považována i nesezdaná osoba, která je sexuálně spjata s vdanou osobou. Běžným synonymem pro cizoložství je nevěra stejně jako nevěra nebo v hovorové řeči nevěra. V dřívějších dobách byla známa také pod legalistickým termínem „odcizení citu“.

Ačkoli se definice „cizoložství“ liší téměř v každém právním systému, společným tématem jsou sexuální vztahy mimo manželství, v té či oné podobě.

Například stát New York definuje cizoložníka jako osobu, která „se zapojí do pohlavního styku s jinou osobou v době, kdy má žijícího manžela nebo druhá osoba má žijícího manžela“.
Zatímco v Severní Karolíně je cizoložství, kdy jakýkoli muž a žena „oplzle a lascivně spojují, postel a soužití“.
Minnesota definuje cizoložství jako: „když má vdaná žena pohlavní styk s jiným mužem, než je její manžel, ať už je ženatý nebo ne, oba jsou vinni cizoložstvím“.

Cizoložství bylo v dřívějších dobách známé pod legalistickým termínem „kriminální konverzace“ (jiný termín, odcizení náklonnosti, se používá, když jeden z manželů opouští druhého kvůli třetí osobě). Termín nepochází z dospělého, což je z latiny a-dolescere, vyrůst, dozrát, kombinace a, „to“, dolere, „práce“, a zpracování combound sc), ale z latinského ad-ulterare (cizoložství, cizoložství/falsify, kombinace ad, „at“, a ulter, „above“, „beyond“, „opposite“, což znamená „na druhé straně svazku manželského“).

Manželství, v němž se oba manželé dohodnou, že je přijatelné, aby manžel nebo manželka měli sexuální vztahy s jinými lidmi než se svým manželem, je formou nemonogamie. Výsledné sexuální vztahy, které má manžel nebo manželka s jinými lidmi, by sice mohly být v některých právních jurisdikcích považovány za cizoložství, ale manželé s nimi jako s takovými nezacházejí.

Afinita
Asexualita
Příloha
Bisexualita
Cena nevěsty
Brideservice
Sbližování
Přítel
Soužití
Námluvy
Věnování
Rozvod
Přátelství
Rodina
Přítelkyně
Základní pravidla
Homosexualita
Heterosexualita
Incest
Žárlivost
Láska
Manželství
Monogamie
Otevřené manželství
Pedofilie
Partner
Pederastie
Platónská láska
Polyamorie
Polyandrie
Polygamie
Polygynandry
Polygynie
Prostituce
Sexualita
Separace
Houpání
Násilí
Vdovství
Zoofilie

Kromě formálních trestů historicky cizoložníci trpěli nesouhlasnými postoji společnosti vůči nim. Povaha těchto postojů se značně liší v závislosti na místní kultuře, náboženství a hodnotách a na tom, jak vážně cizoložník pohlíží na názory druhých. Často může být cizoložství přehlíženo a mlčky přijímáno ostatními uvědomělými.

Právní postihy za cizoložství

Cizoložství bylo v minulosti předmětem přísných sankcí, včetně trestu smrti, a bylo důvodem k rozvodu podle rozvodových zákonů založených na zavinění. Na některých místech je metodou trestu za cizoložství ukamenování k smrti.

V původním napoleonském zákoníku mohl muž požádat o rozvod se svou ženou, pokud by se dopustila cizoložství, ale záletnictví manžela nebylo dostatečným motivem k rozvodu, pokud si svou konkubínu nenechal v rodinném domě.

V některých jurisdikcích, včetně Koreje, Tchaj-wanu a Mexika, je cizoložství nelegální. Ve Spojených státech se zákony liší stát od státu. Například v Pensylvánii je cizoložství technicky trestáno 2 roky vězení nebo 18 měsíci léčení pro nepříčetnost (pro historii viz Hamowy) (trestní zákon zrušen 1972), zatímco v Michiganu odvolací soud, druhý nejvyšší soud státu, rozhodl, že málo známé ustanovení státního trestního práva znamená, že cizoložství znamená možný doživotní trest. V Marylandu je cizoložství trestáno pokutou ve výši deseti dolarů. Jak již bylo řečeno, takové zákony jsou obvykle považovány za modré zákony a jsou zřídka, pokud vůbec, vynucovány. V americké armádě je cizoložství soudem postižitelným přečinem pouze tehdy, pokud bylo „na úkor dobrého pořádku a disciplíny“ nebo „povahy, která by způsobila diskreditaci ozbrojených sil“. Tento zákon byl aplikován na případy, kdy oba partneři byli členy armády, zejména pokud jeden z nich velel druhému, nebo jednomu z partnerů a druhému z manželů. Vymahatelnost trestních sankcí za cizoložství je sporná ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu od roku 1965 týkajících se soukromí a sexuálních intimností, a zejména ve světle případu Lawrence vs. Texas, který chránil právo na soukromí pro souhlasící dospělé.

Doporučujeme:  Přírodní výběr

V kanadském právu je cizoložství definováno zákonem o rozvodu. Ačkoli je v psané definici definováno jako mimomanželský vztah s osobou opačného pohlaví, nedávná změna v definici manželství dala soudkyni Britské Kolumbie důvod k vyškrtnutí této definice. V roce 2005 v případu ženy, která podala žádost o rozvod, ji manžel podvedl s jiným mužem, což soudkyně považovala za rovnocenný důvod k rozpuštění svazku.

Většina států Evropské unie, jako je Nizozemsko nebo Švédsko, nepronásleduje dobrovolnou soulož mezi dospělými osobami kvůli jejich postavení v manželství jako cizoložství.

Cizoložství ve vybraných kulturních a náboženských tradicích

Cizoložství bylo historicky přísně odsuzováno a trestáno, obvykle jen jako porušení manželových práv. Mezi takovými národy byla manželka běžně považována za majetek svého manžela, a cizoložství bylo proto ztotožňováno s krádeží. Šlo však o krádež zostřeného druhu, neboť majetek, který by spolkla, byl oceňován více než ostatní movité věci. Není to pouze svůdce, kdo trpí. Na provinilou manželku uvalují její ukřivděný manžel strašlivé tresty a v mnoha případech je nucena snášet tělesné zmrzačení, které v mysli poškozeného manžela zabrání, aby se ještě někdy stala pokušením pro jiné muže (Školství, Historické a statistické informace Respektující historii, stav a vyhlídky indiánských kmenů Spojených států, I, 236; V, 683, 684, 686; také H.H. Bancroft, The Native Races of the Pacific States of North America, I, ¬ 514). Jestliže však mohl ukřivděný manžel zavítat na cizoložnou manželku rychlou a strašlivou odplatu, nesměla tato cizoložná manželka mít vůči nevěrnému manželovi žádnou příčinu; a tato diskriminace, která se vyskytuje v praktikách starověkých národů, je navíc uvedena téměř ve všech starověkých zákonech práva. Manuovy zákony jsou v tomto bodě zarážející: ve starověké Indii, „ačkoliv je manžel bez ctnosti nebo hledá potěšení jinde, nebo postrádá dobré vlastnosti, přesto musí být manžel neustále uctíván věrnou manželkou jako bůh“; na druhé straně, „jestliže manželka, pyšná na velikost svých příbuzných nebo na svou vlastní excelenci, poruší povinnost, kterou dluží svému pánu, král ji nechá sežrat psy na místě hojně navštěvovaném“ (Manuovy zákony, V, 154; VIII, 371).

Doporučujeme:  Nedostatky pozornosti, motorické kontroly a vnímání

V raném římském zákoně patřil jus tori manželovi. Proto neexistovalo nic takového jako zločin cizoložství ze strany manžela vůči jeho ženě. Navíc tento zločin nebyl spáchán, pokud jedna ze stran nebyla vdaná žena (Dig., XLVIII, ad leg. Červenec.). Je dobře známo, že římský manžel často využíval své zákonné imunity. Tak nám historik Spartianus říká, že Verus, císařský kolega Marca Aurelia, neváhal prohlásit své vyčítavé ženě: „Uxor enim dignitatis nomen est, non voluptatis.“ (Verus, V).

Později v římské historii, jak ukázal již zesnulý William E.H. Lecky, musela alespoň teoreticky nabýt na síle představa, že manžel dluží věrnost podobnou té, která je požadována od manželky. Tato Lecky vychází z právní poučky Ulpiana: „Zdá se nanejvýš nespravedlivé, aby muž vyžadoval od manželky cudnost, kterou sám neprovádí“ (Codex Justin., Digest, XLVIII, 5-13; Lecky, History of European Morals, II, 313).

V judaismu bylo cizoložství zakázáno v sedmém přikázání Desatera, ale to se nevztahovalo na ženatého muže, který měl poměr s neprovdanou ženou. Za cizoložství se považovala pouze vdaná žena, která měla pohlavní styk s jiným mužem, a v tomto případě byli za viníky považováni jak žena, tak muž.

V Mojžíšově zákoně, stejně jako ve starém římském zákoně, znamenalo cizoložství pouze tělesný styk manželky s mužem, který nebyl jejím právoplatným manželem. Styk ženatého muže se svobodnou ženou nebyl považován za cizoložství, ale za smilstvo. Trestní zákon na toto téma, v Leviticus, 20:10, to říká jasně: „Jestliže se někdo dopustí cizoložství s manželkou jiného a pošpiní manželku svého bližního, ať je usmrcen jak cizoložník, tak cizoložnice“ (viz také Deuteronomium 22:22). To bylo zcela v souladu s převládající praxí polygamie mezi Izraelity.

V halacha (židovský zákon) je trestem za cizoložství kamenování pro muže i pro ženu, ale to je uzákoněno pouze tehdy, když existují dva nezávislí svědci, kteří varovali pachatele před spácháním zločinu. Dnes židovský zákon zakazuje muži nadále žít s manželkou, která ho podvedla; je povinen dát jí get nebo návrh na rozvod napsaný sofer nebo písař. Cizoložnice není povolena ani cizoložníkovi, který jí musí dát také návrh na rozvod.

Křesťanství vzniklo z judaismu, jehož dekrety týkající se cizoložství se nacházejí v Tóře, prvních pěti knihách křesťanského Starého zákona. Tóra výslovně zakazuje cizoložství a označuje ho za čin trestaný smrtí. Zakazuje ho také Desatero přikázání, které je považováno za základ celého židovského zákona.

Ježíš nepotvrdil trest smrti za cizoložství. Zatímco říkal ženě, která byla přistižena při cizoložství, aby už nehřešila, obrátil pozornost jejích žalobců k jejich vlastnímu duchovnímu stavu. Jan 7:53-8:11

Jako cizoložství kvalifikoval i sexuální vztah někoho, kdo se rozvádí se svým manželem, a nezmínil se o takové kvalifikaci pro někoho, jehož manžel se s ním rozvádí. Účty Marka 10:11-12

V Matouši 5:28
, Ježíš prohlásil, že cizoložství je spácháno v srdci mužem, který se dívá s chtíčem na ženu, a nerozlišoval, zda žena byla vdaná nebo ne. Svatý Pavel také postavil muže a ženy na stejnou úroveň, pokud jde o manželská práva. To odporovalo tradiční představě, že vztahy ženatého muže s neprovdanou ženou nejsou cizoložstvím.

Doporučujeme:  Metabolom

Na této paritě mezi manželem a ženou trvali raní křesťanští spisovatelé jako Lactantius, který prohlásil: „Neboť je stejně cizoložník před Bohem a nečistý, který odhodil jho a v podivné rozkoši si libuje buď se svobodnou ženou, nebo s otrokem. Ale jako je žena vázána pouty cudnosti, aby netoužila po žádném jiném muži, tak ať je manžel vázán týmž zákonem, neboť Bůh spojil manžela a ženu ve spojení jednoho těla.“

Stejná myšlenka se objevuje v katechismu Trentského koncilu v šestnáctém století, který uvádí následující definici a příklady cizoložství, výslovně zahrnující případ ženatého muže majícího pohlavní styk s neprovdanou ženou: „Začneme-li zakazující částí (přikázání), cizoložství je znesvěcení manželského lože, ať už je to něčí vlastní nebo cizí. Má-li ženatý muž pohlavní styk s neprovdanou ženou, porušuje integritu manželského lože; a má-li neprovdaný muž pohlavní styk s vdanou ženou, znesvěcuje posvátnost manželského lože jiné ženy.“

Moderní katechismus katolické církve vyjadřuje myšlenku výstižněji: „Cizoložství se vztahuje k manželské nevěře. Když dva partneři, z nichž alespoň jeden je ženatý s jinou stranou, mají sexuální vztahy – i přechodné – dopouštějí se cizoložství.“

Podle islámu je cizoložství porušením manželské smlouvy a jedním z hlavních hříchů. V islámu zahrnuje cizoložství předmanželský i mimomanželský sex. Smilstvo i cizoložství jsou zahrnuty v arabském slově ‚Zina‘. Vzhledem k tomu, že patří především do stejné kategorie zločinů, mají stejné sociální důsledky a mají stejné účinky na duchovní osobnost lidské bytosti, oběma byl v zásadě Koránem přiznán stejný status. Nicméně islám nemá žádnou zmínku o ‚ukamenování‘ jako trestu pro Zinu.

„Nepřibližuj se k cizoložství. Jistě je to hanebný skutek a zlo, otevírající cesty (jiným zlem)“ (Korán 17:32).

„Rci: ‚Amen, Hospodin můj zakázal hanebné skutky, ať již otevřené nebo tajné, hříchy a prohřešky proti pravdě a rozumu“‚ (Korán 7:33).

„Ženy nečisté jsou pro muže nečisté, a muži nečistí jsou pro ženy nečisté a ženy čistoty jsou pro muže čistoty, a muži čistoty jsou pro ženy čistoty.“ (Korán 24:26)

V Pákistánu bylo cizoložství kriminalizováno zákonem zvaným Hudoodova vyhláška, která stanovuje maximální trest smrti, i když ve skutečnosti byly nikdy použity pouze věznění a tělesné tresty. Byla obzvláště kontroverzní, protože žena, která vznese obvinění ze znásilnění, musí předložit extrémně silné důkazy, aby sama nebyla obviněna. Stejný druh zákonů platil v některých dalších muslimských zemích, například v Saúdské Arábii. Nicméně v posledních letech vysoce sledované případy znásilnění v Pákistánu daly Hudoodově vyhlášce větší publicitu než podobné zákony v jiných zemích. Odsouzení ale není možné bez čtyř svědků.

Cizoložství je podle íránského islámského práva hrdelním trestným činem, který se trestá ukamenováním. V Íránu je pod trestem ukamenování odsouzený muž pohřben až po pás s rukama svázanýma za zády, zatímco pachatelka ženského pohlaví je pohřbena až po krk s rukama rovněž pohřbenými.