Neodolatelný impuls

V trestním právu je neodolatelným popudem obhajoba omluvou, v tomto případě jakási nepříčetnost, ve které žalovaný tvrdí, že by neměl být trestně odpovědný za své jednání, které porušilo zákon, protože tyto činy nemohl kontrolovat.

Trestní zákoník amerického státu Kalifornie uvádí (2002), „Obrana snížené kapacity je tímto zrušena … nebude bráněna … snížená odpovědnost nebo neodolatelný impuls…“

Policista v testu loktem je test, který používají některé soudy k určení, zda byl obžalovaný nepříčetný, když spáchal trestný čin. Je to varianta M’Naghtenových pravidel, která řeší situaci, kdy obžalovaný věděl, že to, co se chystá udělat, je špatné, ale neměl schopnost se v tom krotit. Test se ptá, zda by udělal to, co udělal, i kdyby u jeho lokte stál policista, odtud jeho jméno.

Neodolatelný impuls v anglickém právu

V anglickém právu byl pojem „neodolatelný impuls“ rozvinut v případu R v. Byrne z roku 1960. Navrhovatelka (popisovaná jako násilná sexuální psychopatka) uškrtila a pak zmrzačila mladou ženu, tvrdilo se, že Byrne trpěl násilnými a zvrácenými sexuálními touhami, které shledal nemožnými kontrolovat. Lord Parker C.J. rozšířil definici „abnormality mysli“ tak, aby zahrnovala osoby postrádající „schopnost vykonávat vůli-moc ovládat jednání v souladu s [jejich] racionálním úsudkem“.

„Neodolatelný popud“ lze obhajovat pouze pod obhajobou snížené odpovědnosti, nikoli pod obhajobou šílenství. Funguje tedy pouze jako obhajoba vraždy, snižuje obvinění na zabití a dává soudci volnost v rozhodování o délce trestu a o tom, zda by bylo uvalení vazby vhodnější než uvěznění.

Doporučujeme:  Příznaky histriónské poruchy osobnosti - jedna z nejvíce nepochopených poruch