Nitrooční tlak (IOP) je tlak tekutiny uvnitř oka.
Fyziologie a měření
Nitrooční tlak je určen především spojením tvorby vodného humoru a drenáží vodného humoru především trámčitým pletivem umístěným v úhlu přední komory.
Nitrooční tlak se měří tonometrem.
Měření nitroočního tlaku je také ovlivněno tloušťkou a tuhostí rohovky.
Oční hypertenze (OHT) je definována vyšším nitroočním tlakem, než je obvyklé, bez poškození zrakového nervu nebo ztráty zorného pole. Současná shoda mezi optometristy a oftalmology definuje normální nitrooční tlak mezi 10 mmHg a 20 mmHg.
Průměrná hodnota nitroočního tlaku je 15,5 mmHg s kolísáním okolo 2,75 mmHg. Nitrooční tlak se mění v průběhu noci a dne. Denní odchylka pro normální oči se pohybuje mezi 3 a 6 mmHg a odchylka se může zvýšit u glaukomových očí. V průběhu noci se nitrooční tlak obvykle snižuje v důsledku pomalejší tvorby komorové vody. Nitrooční tlak se také mění s řadou dalších faktorů, jako je srdeční frekvence, dýchání, cvičení, příjem tekutin, systémová medikace a lokální léky. Konzumace alkoholu vede k přechodnému poklesu nitroočního tlaku a kofein může zvýšit nitrooční tlak.
Důležitý kvantitativní vztah je uveden níže:
IOP = F / C + PV
kde, F = rychlost tvorby vodné tekutiny,C = rychlost odtoku,
PV = episklerální žilní tlak.
Výše uvedené faktory jsou faktory, které řídí IOP.
V obecné populaci se IOP pohybuje mezi 10 a 21 mm Hg s průměrem asi 15 nebo 16 mm Hg (plus nebo minus 3,5 mm Hg během 24hodinového cyklu).
Oční hypertenze je nejdůležitějším rizikovým faktorem glaukomu.
Rozdíly v tlaku mezi oběma očima je často klinicky významný, a potenciálně spojené s určitými typy glaukomu, stejně jako iritida nebo odchlípení sítnice.
Vzhledem k vlivu tloušťky rohovky a tuhosti na naměřenou hodnotu nitroočního tlaku, některé formy refrakční chirurgie (jako fotorefrakční keratektomie) může způsobit tradiční měření nitroočního tlaku vypadat normálně, když ve skutečnosti může být tlak abnormálně vysoký.
Nitrooční tlak se může zvýšit kvůli anatomickým problémům, zánětu oka, genetickým faktorům, jako vedlejší účinek léků, nebo během cvičení. Nitrooční tlak se obvykle zvyšuje s věkem a je geneticky ovlivněn.
Hypotonie neboli oční hypotonie je typicky definována jako nitrooční tlak rovný nebo menší než 5 mmHg. Takový nízký nitrooční tlak by mohl naznačovat únik tekutiny a deflaci oční bulvy.
Jeden z dosud nejrozsáhlejších záznamů v historii případů nitroočního tlaku je k dispozici na internetu. K 29. prosinci 2006 zahrnovala tato historie případů více než 12 755 měření nitroočního tlaku za období 170 dní v nejrůznějších reálných situacích.
Další měření nitroočního tlaku jsou nadále zaznamenávána rychlostí až 100 za den a webové stránky s historií těchto případů jsou pravidelně aktualizovány. Rozsah datového souboru a frekvence, s jakou jsou měření zaznamenávána, mohou vést k dalším poznatkům o změnách nitroočního tlaku v reakci na rozmanité množství faktorů. Jedna zajímavá nedávná diskuse, která vznikla přímo z vytěžování dat z rozsáhlého datového souboru, se týkala načasování používání očních kapek na glaukom.
Další otázkou, která je obsáhle diskutována v komentáři pacienta na stránkách Case History, je vztah mezi psychickým stresem a nitroočním tlakem. Podle všeobecného mínění stres pacienta (např. nervozita nebo úzkost) nezvyšuje nitrooční tlak pacienta tak, jak by mohl zvýšit jeho krevní tlak. Data z Case History tuto konvenční moudrost zpochybňují, i když jediná anamnéza případů tuto otázku rozhodně nevyřeší. Na tomto místě lze říci, že stres může zdánlivě zvýšit nitrooční tlak alespoň u jednoho jedince, který je sledován v tomto ambiciózním projektu Case History. Výzkumníci budou muset pokračovat ve zkoumání souvislosti mezi stresem a nitroočním tlakem.