Konstrukce opakovaných měření je známá také jako vnitrosubjektová konstrukce. Jedná se o často používanou ANOVA konstrukci, na které se všechny subjekty podílejí ve všech podmínkách výzkumného experimentu [1]. Při návrhu opakovaných měření slouží všichni účastníci jako vlastní kontrola, protože jsou zapojeni do experimentu a kontrolních skupin [2]. Konstrukce opakovaných měření se má použít pouze tehdy, když obě sady hodnocení představují měření přesně stejné věci. Proto je třeba v obou případech nebo za obou podmínek provést všem účastníkům naprosto stejnou zkoušku [3].
Použití návrhu opakovaných opatření
Praktické účinky nastávají, když je subjekt v experimentu schopen provést úkol a pak ho provést znovu někdy později. Obecně mají buď pozitivní (subjekty se při provádění úkolu zlepší) nebo negativní (subjekty se při provádění úkolu zhorší) účinek. Návrhy opakovaných opatření jsou téměř vždy ovlivněny praktickými účinky; primární výjimkou z tohoto pravidla je v případě podélné studie. Jak dobře jsou měřeny, je kontrolováno přesným typem návrhu opakovaných opatření, který je použit.
Dva typy opakovaných opatření vzorů
Oba typy však mají za cíl ovládání cvičných efektů.
Výhody a nevýhody
Primární přednosti návrhu opakovaných měření spočívají v tom, že zvyšuje efektivitu experimentu a pomáhá udržovat nízkou variabilitu. To pomáhá udržovat vyšší platnost výsledků a zároveň umožňuje menší skupiny subjektů, než je obvyklé. [6]
Nevýhodou koncepce opakovaného měření je, že nemusí být možné, aby se každý účastník nacházel ve všech podmínkách experimentu (tj. v časových omezeních, v místě konání experimentu atd.). Druhou nevýhodou je, že zjištění nemohou být vzhledem k množství účastníků zobecněna na veřejnost. Analýza je nakonec obtížnější, protože účastníci jsou v kontrolních a experimentálních skupinách, a proto mohou být pozorování účastníků pozměněna [7].