Predikce záchvatů se týká předpovědi epileptických záchvatů na základě fyziologických parametrů, zejména elektroencefalogramu pacientů s epilepsií.
Epileptické záchvaty jsou příhody, při nichž dochází k abnormální synchronizaci neuronů v mozku, což vede k zjevným poruchám vnímání, myšlení a chování. Asi 0,8 % světové populace trpí epilepsií,[cit. podle potřeby] která je charakterizována opakovanými epileptickými záchvaty, které se objevují bez zjevného vnějšího precipitantu. Mechanismy vedoucí ke zdánlivě „spontánnímu“ výskytu záchvatů jsou dosud neúplně objasněny. Předpokládá se, že při přechodu z interiktálního stavu do záchvatu hrají roli genetická výbava určující individuální „záchvatový práh“, vnitřní fluktuace v dynamice EEG a vnější spouštěče [cit. potřeba].
Frekvence epileptických záchvatů se může pohybovat od mnoha za den až po několik během několika let. I když jsou epileptické záchvaty u daného pacienta vzácné, jejich nepředvídatelný výskyt zastíní celý život. Náhlý výskyt záchvatů ohrožuje pacienty při mnoha činnostech každodenního života, často vede k traumatickým zraněním a dokonce i k úmrtí, např. při utonutí. Kromě toho může náhlá ztráta kontroly nad myšlenkami a chováním vyústit v závažné psychické problémy, jako je úzkost, vyhýbavé chování a deprese, a má sociální důsledky, jako je omezení při řízení motorových vozidel a při výkonu některých profesí. Nepředvídatelný výskyt záchvatů navíc představuje diagnostické problémy a v současné době vyžaduje nepřetržitou dlouhodobou léčbu antikonvulzivy, aby se zabránilo jejich výskytu.
Předpovídání záchvatů by tak mohlo překonat jeden z nejvíce invalidizujících aspektů nemoci tím, že by pacienty včas varovalo, aby se vyhnuli rizikům spojeným se záchvaty. Kromě toho by to otevřelo nové možnosti specifické, včasné cílené a uzavřené léčby namísto dlouhodobých zásahů zaměřených většinou na interiktální období.
Fyziologie vzniku záchvatů
Metodika predikce záchvatů
Současný stav predikce záchvatů
Analýzy provedené v 90. letech 20. století se zaměřily na změny dynamiky v časových obdobích předcházejících záchvatům. Různé metody, např. největší Ljapunovův exponent, hustota korelace, index dynamické podobnosti, si nárokovaly nalezení charakteristických preiktálních změn. Když byly tyto změny porovnány s fluktuacemi v interiktální dynamice (jak bylo provedeno na první mezinárodní databázi od 5 pacientů po First International Seizure Prediction Workshop v Bonnu, 2000), většina metod nedokázala prokázat statistickou významnost těchto změn,data mining pomocí diskrétních konečných automatů předpověděl záchvaty u potkanů o 6 sekund s,. Nedávné analýzy ukazují, že krátkodobá predikce (1 min) je možná s vysokou přesností, pokud jsou elektrody umístěny v ohnisku, kde se záchvat rozvíjí. Důkazy z retrospektivních analýz zahrnujících omezené časové úseky interiktálních záchvatů zatím naznačují, že některé bivariační míry, jako je fázová synchronizace, jsou lepší než náhodné prediktory, ale pro klinické aplikace nemají dostatečnou senzitivitu a specificitu. Lepší výsledky mohou být výsledkem zohlednění cirkadiánní variability v dynamice EEG a kombinací různých měr při analýze charakteristických preiktálních změn.
Vytváření rozsáhlých databází obsahujících záznamy s dostatečnou délkou trvání a počtem záchvatů je v současné době považováno za jeden z důležitých kroků, které rostoucímu počtu výzkumných skupin na celém světě věnujících se predikci záchvatů poskytnou dostatečná data pro vývoj a analýzu nových přístupů k predikci záchvatů. Takové multicentrické databáze podporuje jak Evropské společenství (projekt „EPILEPSIAE“), tak NINDS (USA).
anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp
noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr
procenta, ostatní (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)