První řada: Stanley Hall, Carl Jung; zadní řada: Sigmund Freud, G: Brill, Ernest Jones, Sandor Ferenczi, at: Clark University ve Worcesteru, Massachusetts.
Psychodynamika je systematizované studium a teorie psychologických sil, které jsou základem lidského chování, s důrazem na vzájemné působení nevědomé a vědomé motivace.
Původní koncept „psychodynamiky“ vytvořil Sigmund Freud. Freud předpokládal, že psychické procesy jsou toky psychické energie ve složitém mozku, a založil „psychodynamiku“ na psychické energii, kterou označoval jako libido.
Psychodynamická psychoterapie je méně intenzivní formou ve srovnání s klasickou psychoanalýzou, kterou praktikovali striktní freudovci, a vyžaduje sezení pouze jednou týdně namísto 3-5krát týdně, což bylo typické pro tradiční psychoanalytiky.
Psychodynamická terapie vychází z teorie vnitřních konfliktů, které se projevují v chování nebo emocích. Obecně platí, že jeden konflikt je podvědomý.
Freud předpokládal, že psychická energie je konstantní (emocionální změny tedy spočívají pouze v posunu) a že má tendenci se vybitím (katarzí) uklidnit (bodový atraktor).
V psychologii výběru partnera je psychodynamika definována jako studium sil, motivů a energie, které jsou vyvolány nejhlubšími lidskými potřebami.
Ernst von Brücke, raný tvůrce psychodynamiky.
Psychodynamiku původně rozvíjeli Ernst von Brücke, Sigmund Freud, Carl Jung, Alfred Adler a Melanie Kleinová. V polovině čtyřicátých a v padesátých letech 20. století se obecné uplatnění „psychodynamické teorie“ dobře etablovalo.
Psycholog Mardi J. Horowitz ve své knize Úvod do psychodynamiky – nová syntéza z roku 1988 uvádí, že jeho vlastní zájem a fascinace psychodynamikou začaly v 50. letech 20. století, kdy v rozhlase na Kalifornské univerzitě v Los Angeles slyšel Ralpha Greensona, populárního místního psychoanalytika, který hovořil s veřejností na téma „Lidé, kteří nenávidí“. Ve své rozhlasové diskusi podle Horowitze „barvitě popisoval neurotické chování a nevědomé duševní procesy a propojoval teorii psychodynamiky přímo s každodenním životem“.
V 50. letech 20. století americký psychiatr Eric Berne navázal na Freudův psychodynamický model, zejména na model „stavů ega“, a vyvinul psychologii lidských interakcí nazvanou transakční analýza, která podle lékaře Jamese R. Allena představuje „kognitivně behaviorální přístup k léčbě a že je velmi účinným způsobem, jak se vypořádat s vnitřními modely sebe sama a druhých, jakož i s dalšími psychodynamickými problémy“. Teorie byla zpopularizována v knize Games People Play (Hry, které lidé hrají) z roku 1964, které se prodalo pět milionů výtisků a která dala prostor takovým heslům jako „Chlapče, ten tě dostal!“.
Podle amerického psychologa Calvina S. Halla z jeho knihy Primer in Freudian Psychology z roku 1954:
Ve 30. letech 20. století začala Freudova dcera Anna Freudová aplikovat Freudovy psychodynamické teorie „ega“ na studium vazby mezi rodičem a dítětem a zejména na deprivaci, čímž rozvinula psychologii ega.
Na přelomu 19. a 20. století, v těchto rozhodujících letech, sledoval mladý švýcarský psychiatr Carl Jung Freudovy spisy a posílal mu kopie svých článků a první knihu Psychologie demence z roku 1907, v níž zastával Freudův psychodynamický názor, i když s určitými výhradami. Téhož roku pozval Freud Junga na návštěvu do Vídně. Oba muži se prý navzájem velmi přitahovali a hovořili spolu nepřetržitě třináct hodin. To vedlo k profesionálnímu vztahu, v němž si dopisovali každý týden, a to po dobu ne pouhých tří, ale šesti let.
V pozitivní psychologii je psychodynamické pojetí flow definováno jako vědomý stav mysli v harmonickém uspořádání. Zjednodušeně řečeno jde o stav, kdy jsou lidé natolik zaujati nějakou činností, že se zdá, že na ničem jiném nezáleží; samotný prožitek je natolik příjemný, že jej lidé budou dělat i za cenu velkých nákladů, jen aby jej dělali. Jinými slovy, v pozitivní psychologii je flow stav duševní činnosti nebo provozu, kdy je člověk plně ponořen do toho, co dělá, a vyznačuje se energickým soustředěním, plným zapojením a úspěchem v procesu činnosti.
V současnosti je psychodynamika rozvíjející se multidisciplinární obor, který analyzuje a studuje lidské myšlenkové procesy, vzorce reakcí a vlivy. Výzkum v tomto oboru poskytuje poznatky v řadě oblastí, včetně: