Reprodukční synchronie

V chronobiologii je reprodukční synchronie termín používaný v evoluční biologii a behaviorální ekologii. Reprodukční synchronie – někdy nazývaná ovulační synchronie – se může projevovat jako rozmnožovací sezónnost. Tam, kde samice podstupují pravidelnou menstruaci, je dalším možným termínem „menstruační synchronie“.

Obrázek a. Samice soutěžící o dobré geny by se měly vyhnout ovulační synchronii. Přesunem z jedné samice na druhou může jediný dominantní samec za těchto podmínek vykonávat monopol. Klíč: Kruh = samice. Ukazatel = ovulace. Trojúhelník = samec.

Obrázek b. Ženy, které potřebují mužský čas a energii, by měly synchronizovat své cykly, aby zabránily jakémukoli jedinému muži monopolizovat přístup.

Reprodukce je prý synchronizována, když jsou plodná páření napříč populací časově shlukována, což vede k mnohočetným početím (a následným porodům) v omezeném časovém okně. V mořských a jiných vodních kontextech lze tento jev označovat jako hromadné tření. Masové tření bylo pozorováno a zaznamenáno u velkého počtu fýlů, včetně korálových komunit v rámci Velkého bariérového útesu.

U primátů má reprodukční synchronie obvykle podobu početí a sezónnosti porodu. Regulační „hodiny“ jsou v tomto případě postavení Slunce ve vztahu k sklonu země. U nočních nebo částečně nočních primátů – například u sovích opic – může hrát roli také periodicita Měsíce. Synchronie obecně je pro primáty důležitou proměnnou určující rozsah „vychýlení otcovství“ – definovanou jako rozsah, v jakém může mít plodné páření monopol zlomek populace samců. Čím větší je přesnost samičí reprodukční synchronie – čím větší je počet ovulujících samic, které musí být současně střeženy – tím těžší je pro každého dominantního samce uspět v monopolizaci harému jen pro sebe. Je to jednoduše proto, že tím, že se samec věnuje jedné plodné samici, nevyhnutelně nechává ostatní na svobodě, aby se mohli pářit se svými soupeři. Výsledkem je širší rozložení otcovství v celé mužské populaci, čímž se sníží vychýlení otcovství (figury a, b).

Doporučujeme:  Ligament

Reprodukční synchronie nemůže být nikdy dokonalá. Na druhou stranu teoretické modely předpovídají, že skupinově žijící druhy budou mít tendenci se synchronizovat všude tam, kde samičky mohou těžit z maximalizace počtu samců nabízených šancí na otcovství, minimalizace reprodukčního vychýlení. Stejné modely předpovídají, že samice primátů, včetně vyvíjejících se lidí, budou mít tendenci se synchronizovat všude tam, kde lze získat fitness výhody zajištěním přístupu k více samcům. Naopak skupinově žijící samice, které potřebují omezit otcovství na jediného dominantního držitele harému, by mu měly pomoci tím, že se vyhnou synchronii.

V lidském případě, pokud se toto vše akceptuje, by se vyvíjejícím se ženám se stále větší zátěží v oblasti péče o děti dařilo nejlépe, kdyby odolaly pokusům o držení harému lokálně dominantními muži. Žádná lidská žena nepotřebuje partnera, který ji přivede do jiného stavu jen proto, aby zmizel, a opustil ji ve prospěch své další sexuální partnerky. Pro jakoukoliv místní skupinu žen platí, že čím více lze takovému záletnictví úspěšně odolat – a čím větší je podíl dříve vyloučených mužů, které lze zařadit do chovného systému a přesvědčit je, aby investovali úsilí – tím lépe. Proto bychom předpovídali reprodukční synchronii – ať už sezónní, měsíční nebo jejich kombinaci – jako ústřední prvek vyvíjejících se lidských strategií reprodukčního vyrovnávání, snižování vychýlení otcovství a kulminující v převážně monogamních rovnostářských normách ilustrovaných existujícími lovci-sběrači. Odlišné klimatické režimy odlišující reprodukční strategie neandrtálců od strategií moderního Homo sapiens byly nedávno analyzovány v těchto termínech.