Osobní obraz člověka je součástí jeho vlastního pojetí, mentálního obrazu, obecně takového druhu, který je poměrně odolný vůči změnám, který zobrazuje nejen detaily, které jsou potenciálně dostupné k objektivnímu zkoumání druhými (výška, váha, barva vlasů, povaha vnějších genitálií, IQ skóre, je tato osoba oboustranně kloubná atd.), ale také položky, které se tato osoba o sobě dozvěděla buď z osobní zkušenosti, nebo internalizací úsudků druhých. Mezi tyto položky patří odpovědi na takové otázky, jako jsou:
Informace, které odkazují na vlastní já, jsou přednostně kódovány a připomínány v paměťových testech, což je jev známý jako „Self-Referential Encoding“ (Rogers et al. 1977).
Vytvoření vlastního obrazu může být pro jednotlivce velmi náročným projektem, zejména když rodina, vrstevníci, komunita nebo obecná společnost vydává silně negativní hodnocení osoby, která jsou náhodou nepřesná. Důsledky mohou být pro jednotlivce vážné, mohou se naučit sebenenávisti. Mohou být také vážné pro společnost. Jak říká jedno evropské lidové přísloví: „Nazvi člověka zlodějem a on bude krást.“
Opravu nepřesného obrazu sebe sama lze podpořit testováním reality. Pokud však byly sociální síly namířené proti jednotlivci silně manipulativní, může být pro jednotlivce velmi prospěšné zajistit si odbornou pomoc při nápravě věcí. Taková náprava je nejčastěji namířena proti jednotlivci, ale nápravné úsilí by mohlo být použito i na členy obecné komunity a/nebo sociálních institucí, které manipulovaly s jednotlivci škodlivým způsobem. (Viz zneužívání dětí, rasismus, sexismus atd.)
Co není známo ostatním
Je třeba poznamenat, že některé informace o jednotlivci nejsou ostatním přímo dostupné a že tyto informace mohou být velmi relevantní pro vytvoření přesného a dobře fungujícího obrazu sebe sama. Například pouze jednotlivec může vědět, zda některé jeho činy byly úmyslné zlé nebo benevolentní. Pouze jednotlivci vědí, zda jsou podle jejich vnitřní zkušenosti muži nebo ženy nebo možná něco jiného.