Logik, matematik, filozof a vědec Charles Sanders Peirce (1839-1914) začal psát o sémiotice, sémiotice nebo teorii znakových vztahů v 60. letech 19. století, tedy v době, kdy vytvořil svůj systém tří kategorií. Semiózu nakonec definoval jako „působení nebo vliv, který je nebo zahrnuje spolupráci tří subjektů, jako je znak, jeho objekt a jeho interpretant, přičemž toto trojvztahové působení není nijak rozřešitelné na působení mezi dvojicemi“ (Houser 1998, 411). Tento specifický typ triadického vztahu je zásadní pro Peircovo chápání „logiky jako formální sémiotiky“. Pod pojmem „logika“ měl na mysli filosofickou logiku. (Filosofickou) logiku neboli formální sémiotiku nakonec rozdělil na (1) spekulativní gramatiku neboli stechiologii o prvcích sémiózy (znak, objekt, interpretant), o tom, jak mohou znaky označovat, a v souvislosti s tím, jaké druhy znaků, objektů a interpretantů existují, jak se znaky kombinují a jak některé znaky ztělesňují nebo zahrnují jiné; (2) logická kritika, neboli vlastní logika, o způsobech odvozování; a (3) spekulativní rétorika, neboli metodologie, filosofická teorie zkoumání, včetně jeho formy pragmatismu. Jeho spekulativní gramatika neboli stechiologie je předmětem tohoto článku.
Peirce pojímá a diskutuje o věcech, jako jsou reprezentace, interpretace a tvrzení, široce a spíše z hlediska filozofické logiky než z hlediska psychologie, lingvistiky nebo sociálních studií. Filozofii staví na úroveň obecnosti mezi matematiku a speciální vědy o přírodě a mysli, takže čerpá principy z matematiky a dodává principy speciálním vědám. Na jedné straně se jeho sémiotika neuchyluje ke speciálním zkušenostem nebo speciálním experimentům, aby vyřešila své otázky. Na druhé straně neustále čerpá z příkladů z běžné zkušenosti a jeho sémiotika není obsažena v matematickém nebo deduktivním systému a nepostupuje převážně tak, že by vyvozovala nutné závěry o čistě hypotetických objektech nebo případech. Jako filosofická logika se zabývá vyvozováním závěrů deduktivních, induktivních nebo hypoteticky vysvětlujících. Peirceova sémiotika je ve svých klasifikacích, kritické analýze druhů odvozování a teorii zkoumání filosofickou logikou studovanou z hlediska znaků a jejich triadických vztahů jako pozitivních jevů obecně.
Biosemiotika – Kód
Výpočetní sémiotika
Konotace – dekódování
Denotace – Kódování – Lexikální
Literární sémiotika – Modalita
Reprezentace (umění) – Salience
Sémiotika – Semióza – Semiosféra
Sémiotické prvky a třídy znaků
Znak – Znakový relační komplex
Znakový vztah – Umwelt – Hodnota
Komutační test
Paradigmatická analýza
Syntagmatická analýza
Michail Bachtin – Roland Barthes
Marcel Danesi – John Deely
Umberto Eco – Algirdas Julien Greimas
Félix Guattari – Louis Hjelmslev
Roman Jakobson – Roberta Kevelson
Kalevi Kull – Juri Lotman
Charles S. Peirce – Augusto Ponzio
Ferdinand de Saussure
Thomas Sebeok – Michael Silverstein
Eero Tarasti – Jakob von Uexküll
Vjačeslav Ivanov – Vladimir Toporov
Strukturalismus
Poststrukturalismus
Estetizace
Postmoderna