Senzibilizace je nesociativní proces učení, při kterém opakované podání podnětu vede k postupnému zesílení odezvy. Senzibilizace je často charakterizována zesílením odezvy na celou třídu podnětů kromě toho, který se opakuje. Například opakování bolestivého podnětu může způsobit, že člověk více reaguje na hlasitý zvuk.
Neurální substráty senzibilizace
Senzibilizace byla implikována jako kauzální nebo udržovací mechanismus v širokém spektru zjevně nesouvisejících patologií včetně zneužívání návykových látek a závislosti na nich, alergií, astmatu a některých medicínsky nevysvětlitelných syndromů, jako je fibromyalgie a mnohočetná chemická citlivost. Senzibilizace byla rovněž navrhována v souvislosti s psychickými poruchami, jako je posttraumatická stresová porucha, panická úzkost a poruchy nálady.
Eric Kandel byl jedním z prvních, kdo studoval neurální základ senzibilizace na základě svých experimentů, které pozorovaly stažení žábry Aplysie v šedesátých a sedmdesátých letech. Kandel a jeho kolegové ukázali, že po zvyknutí na dotyk sifonu (oslabení odezvy na stažení žábry), aplikování párového škodlivého elektrického podnětu na ocas a dotyku na sifon, bylo opět zaznamenáno stažení žábry. Po této senzibilizaci, aplikování lehkého dotyku na sifon, bez škodlivého podnětu na ocas, Aplysie vyvolala silnou odezvu na stažení žábry. Při testování několik dní po počátečních zkouškách byla tato odezva stále zjevná (After Squire and Kandel, 1999). V roce 2000 byl Eric Kandel oceněn Nobelovou cenou za fyziologii nebo medicínu za svůj výzkum v neuronálních procesech učení.