Neonatal Behavioral Assessment Scale (NBAS) nebo (Brazeltonova nebo Brazeltonova neonatální hodnotící škála (BNAS)) je měřítko vývoje chování kojenců, které v roce 1973 zavedl T. Berry Brazelton.
Měření hodnotí reakci dítěte na různé podněty, jako je světlo v očích, pohybující se míč nebo chrastítko. Výsledky této snadno proveditelné série testů se ukázaly jako účinné počáteční hodnocení dětí, které pomáhá při včasné identifikaci různých poruch.
Tento test, který má sloužit jako ukazatel schopností novorozence, se obvykle provádí u dětí ve věku od 3 dnů do 4 týdnů. Tento přístup byl inovativní, protože si uvědomuje, že dítě je vysoce vyvinutý organismus, i když se právě narodilo. Profil popisuje silné stránky dítěte, jeho adaptivní reakce a případné slabiny. Tyto poznatky mohou rodičům pomoci vyvinout vhodné strategie péče, které posílí jejich nejranější vztah s dítětem.
Vyhodnocuje širokou škálu 38 projevů chování a vytváří profil chování dítěte ve věku do 2 měsíců. Tento přístup byl inovativní, protože si uvědomuje, že dítě je vysoce vyvinutý organismus, i když se právě narodilo. Profil popisuje silné stránky dítěte, jeho adaptivní reakce a možná zranitelná místa. Tyto poznatky mohou rodičům pomoci vyvinout vhodné strategie péče, které posílí jejich nejranější vztah s dítětem.
Brazeltonova škála poskytuje celkem 47 skóre, z nichž 27 se týká chování a 20 vyvolaných odpovědí. Tato skóre měří různé oblasti včetně „neurologických, sociálních a behaviorálních aspektů fungování novorozence“. Kromě toho se hodnotí „faktory, jako jsou reflexy, reakce na stres, reakce na úlek, přítulnost, motorická vyspělost, schopnost návyku na smyslové podněty a koordinace ruka-ústa“.
Následná validita Brazeltonovy škály byla velmi příznivá a poskytla značnou výzkumnou základnu. Tato škála byla široce používána jako výzkumná pomůcka i jako diagnostický nástroj pro speciální účely. Následuje seznam různých výzkumných projektů, v nichž byla Brazeltonova škála použita:
Navzdory vlivu Brazeltonovy škály má tato škála některé nevýhody. Největší z nich je, že nejsou k dispozici žádné normy. Proto když zkoušející a výzkumníci tvrdí, že jedno dítě dosáhlo vyššího skóre než jiné, neexistuje žádný standardní vzorek, s nímž by se dalo srovnávat. Dále není skóre zcela srozumitelné; je zapotřebí dalšího testování. Co se týče validity, má „špatně zdokumentovanou prediktivní a konstrukční validitu“. Neodvádí také dobrou práci při předpovídání pozdější inteligence, ačkoli škála má hodnotit „roli kojence v sociálním vztahu matka-kojenec“, z čehož má vysoké skóre předpokládat „vysokou úroveň inteligence“. Kromě toho je spolehlivost testování velmi nízká a u účastníků mladších 8 let je obecně nestabilní.
Proto má tento test význam jako výzkumný nástroj a doplňkový test k lékařským testovacím postupům. Jako prediktor budoucí inteligence je však velmi neuspokojivý. Z tohoto důvodu si někteří kladou otázku, co vlastně škála měří.
Pro efektivní a spolehlivou správu NBAS je nezbytné školení.