V souvislosti s duševním onemocněním je smíšený stav (také známý jako agitovaná deprese, dysforická mánie, , nebo smíšená epizoda) stav, při kterém se současně objevují příznaky mánie a deprese (např. neklid, úzkost, únava, pocit viny, impulzivnost, nespavost, podrážděnost, morbidní a/nebo sebevražedné myšlenky, panika, paranoia, přetlaková řeč a vztek). Typickými příklady jsou slzy na krajíčku během manické epizody nebo překotné myšlenky během depresivní epizody. Smíšené stavy mohou být nejnebezpečnějším obdobím poruch nálady, během kterého narůstá užívání návykových látek, panická porucha, pokusy o sebevraždu a další komplikace.
Jak potvrzuje Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-IV), smíšený stav musí splňovat kritéria pro depresivní epizodu a manickou epizodu téměř každý den po dobu nejméně jednoho týdne. Smíšené epizody však těmto kritériím vyhovují jen zřídka; lze je popsat praktičtěji jako jakoukoli kombinaci depresivních a manických symptomů (Akiskal & Pinto, 1999; Goldman, 1999; Perugi a kol., 1999). Merckův manuál diagnostiky a terapie (MMDT) dělí diagnózu DSM-IV na dysforickou mánii a depresivní smíšený stav.
Dysforická mánie se skládá z manické epizody s depresivními příznaky. Nejčastějšími příznaky (MMDT) jsou zvýšená energie a určitá forma hněvu, od podrážděnosti po plně rozvinutý hněv. Příznaky mohou také zahrnovat sluchové halucinace, zmatenost, nespavost, perzekuční bludy, překotné myšlenky, neklid a sebevražedné myšlenky. Alkohol, užívání drog a některá antidepresiva mohou u vnímavých jedinců vyvolat dysforickou mánii.
Depresivní smíšený stav je „depresivní epizoda s nahromaděnými hypomanickými symptomy“ (Benazzi, 2000). Smíšené epizody, ve kterých je primárním stavem deprese, souběžně s atypickými manickými rysy, byly popsány ve dvou studiích (Benazzi & Akiskal, 2001; Perugi et al., 2001). Studie Goodwina a Ghaemiho (2003) uváděla manické symptomy u dvou třetin pacientů s agitovanou depresí, které navrhují nazvat „smíšená agitovaná deprese“.
Antikonvulziva (aka stabilizátory nálady) a antidepresiva jsou tradiční léky používané v léčbě bipolární poruchy, respektive velké deprese. Antidepresiva mohou vyvolat smíšené stavy a rychlé cyklování; současné podávání s antikonvulzivem a/nebo lithiem toto riziko snižuje (ale neodstraňuje). Z antikonvulziv má silné antidepresivní účinky pouze lamotrigin (Lamictal®). Lamotrigin a lithium (není antikonvulzivum) jsou jediné léky schválené FDA pro udržovací léčbu bipolární poruchy. Jsou to jediné „pravé“ stabilizátory nálady v tom, že mají antidepresivní i antimanické vlastnosti. Z těchto dvou je lamotrigin účinnější léčbou bipolární deprese a lithium je účinnější u mánie (Calabrese, Vieta & Shelton, 2003).
Smíšené stavy vyžadují medikaci (psychoterapii je nejlepší vyhradit pro stabilnější období). Často se používá antikonvulzivní divalproex (Depakote®), zejména pokud jsou přítomny psychotické znaky (MMDT). Účinná jsou také atypická antipsychotika (jako klozapin, (Clozaril®) a olanzapin (Zyprexa®). Elektrokonvulzivní terapie může být prospěšná pro nejzávažnější případy.